Detail článku

Blekotovo okénko 3

ZULU: -10 HODIN No, nechtěl jsem se k tomu vracet, ale ve svém pravidelném okénku jsem minule nastínil jisté optimistické olympijské prognózy, které ale dostaly poněkud na frak. Byla to taková zvláštní olympiáda, zejména pro českou trikolóru. Kluci hokejisti dělali co mohli a nikdo jim nemůže říct křivého slova, co si ale myslet o sprintu Katky Neumannové? Ne, že by tam Káťa nenechala srdce, ale nechápu, jak mohla v nejdůležitějším závodu sezóny -jak se říká- promazat lyže. Trénuje v Salt Lake poměrně často, jede tam navíc na předolympijské soustředění, aby si zvykla na trať a omrkla tamější podmínky. K dispozici má dva servismany, údajně 20 párů lyží a nejmodernější technologii, která pomocí zvláštního zařízení a počítače neustále vyhodnocuje teplotu sněhu, vlhkost a teplotu vzduchu a aktuální předpověď počasí na příští hodiny. Účel toho všeho? No přece nepromazat! Najít správný vosk a nekazit si výkon při závodu špatně jedoucími lyžemi. No a nakonec Káťa promaže a jejímu trenérovi není blbý říct, že bohužel, ale nečekaně se oteplilo a kdesi cosi. No nic se neděje, ale ať se pak Katka nediví, že to některé odvážné novináře svádí k úvahám, zda vůbec chtěla závod dokončit, vzhledem k očekávané dopingové kontrole. Její trenér Frühauf zaujal loni prohlášením, že celá světová špička tohoto sportu (samozřejmě kromě Káči) zobe pilulky jak na běžícím pásu. Měl bohužel pravdu, Coubertain se asi otáčí v hrobě, když vidí ruský holky, kterým se už na startu cuká sama od sebe noha. . Ale není to jenom bílá stopa, jsou tu taky naši skokani, kteří už pět let ladí formu. Pětkrát se vymění trenér, ale klukům to neskáče. Tak se vymění lyže a ono pořád nic. Nakonec místo toho, aby kluci zůstali doma a nedělali ostudu, vyšle svaz kromě desetičlenného realizačního týmu ještě navíc psychologa, který nám má vytrhnout trn z paty. Výsledkem jeho psychoterapie je to, že do hlavního závodu na velkém můstku se kvalifikují dva skokani a jsou rádi za flek někde ve čtvrté desítce. Sjezdařka Hrstková zase dokončí závod s horším časem, než měla reprezentantka Kazachstánu, která v polovině trati ztratila hůlku. Nemá to holka lehký, všechno si platí sama, stejně jako Valenta, kterému nedal svaz ani korunu na trénink a teď se bude chvástat, jak má konečně český lyžař zlato díky kvalitní přípravě. Co říci závěrem? Snad jen to, že i když to byla místy fraška, tak mi bude chvíli chybět to noční ponocování a dohánění spánkového deficitu. Přesto bylo potěšující zjistit, že dějiště příští olympiády je ve stejném časovém pásmu jako moje postel.
Návrat