Původním obyvatele Austrálie nazývá Aboriginci takřka celý svět, krom samotných Australanů. Ti pro ně používají termín „Indigenous“ neboli „Indigines“(nativní lidé). Námi užívaný termín je v australském prostředí krajně neslušný a prakticky vymizel.
Historie Aboriginců je mimořádně zajímavá. Než přišli do Austrálie „bílí páni“, žilo na tomto kontinentě přes tři sta tisíc domorodců v pěti stech kmenech. Přestože operovali na obrovském území, už od doby kamenné prováděli sami jakousi kontrolu populační exploze neustálým urputným válčením mezi sebou.
Historikové o nich dnes mluví jako o jediném etniku, které ještě ve středověku chodilo zcela nahé! Žili velmi bohatým, spirituálním životem, spjatým ze zemí a přírodou, se kterou byli v naprostém souladu.
Trvalá obydlí si kmeny prakticky nebudovaly, neb byly zvyklé žít jakýmsi polonomádským způsobem života. Kmen se v pravidelných cyklech přemísťoval tam, kde bylo co lovit a sbírat. Přechodné přístřešky budovali Aboriginci pomocí bláta z větví, kůry ze stromů a klokaních kůží. Kůra ze stromů hrála v jejich životě velmi podstatnou roli, byla totiž používána např. jako nádobí.
Živili se (a dodnes se buši živí) výhradně klokany, larvami, červy, brouky a ještěrkami. Velmi zajímavým způsobem také dodnes připravují želvy. Hovoří mnoha nářečími, o kterých je všeobecně známo, že jsou pro představitele jiného etnika prakticky nenaučitelné.
Příliv civilizace byl pro Aborigince fatální. Zkazil jejich kulturu a přivedl je do měst kde začali užívat neřestí, především alkoholu, kterému jejich organismus (stejně jako například u Indiánů) nedokázal díky odlišným genetickým předpokladům ani po mnoha staletích přivyknout. . Pravých – a jak říkají Australané - nezkažených mnoho nezbylo. Ti co ano, zůstali v buši a pouštích a vyhýbají se civilním mravům. S většinou, žijící v „bílém světě“, si australská společnost dodnes zcela „neporadila“. Na jedné straně pocit dluhu, který bílý muž k Aborigincům má. Způsob, jakým Angličané kolonizovali Austrálii, neměl s pověstným anglickým gentlemanstvím mnoho společného. Když Angličané kolonizovali, tak kolonizovali a dělali to pořádně až třísky lítaly. Proto jim tehdy patřilo půl světa. Původní místní obyvatelstvo zvládali silou. Podmaňovali, zotročovali, vybíjeli a pokořovali národy, které měli tisícileté historie. S tímto dědictvím se dnešní Australané stále vypořádávají.
Na druhou stranu stále sílí hlasy, volající po zbytečně přehnané pozitivní diskriminaci. Aboriginci požívají od státu značných výhod, což část Australské populace nese s nevolí. Na rozdíl od „nepůvodních“ Australanů mají právo na bezplatné získání nemovitosti od státu, bezplatné školství a zdravotnictví a bezúročné půjčky. Tento stav je často vede k poměrně zahálčivému způsobu života, který je mnohým trnem v oku. Zajímavá je také skutečnost, proč v současnosti nemají Aboriginci bezplatný nárok na pohonné hmoty, jako tomu bylo v minulosti. Benzín totiž nepoužívali k cestování, ale k čichání, což nesla australská vláda (kterou ročně stojí každý původní obyvatel v průměru 23 000 „klokaních“ dolarů) se značnou nelibostí.
Situace Aboriginců, historicky nesmírně zajímavého etnika, tak z mnoha důvodů zůstává v Austrálii společenským tématem číslo jedna.