Vietnamci mají tendence bydlet v zalidněných aglomeracích i na venkově a jejich domy proto odlišíte od ostatních velmi snadno. Velmi často nemají okna po stranách, protože stavitelé předpokládají, že vedle budou natěsno bydlet sousedé.
Interiér domácnosti se zásadně odvíjí od zvyku bydlet v jedné místnosti. V chudších rodinách na venkově žijí pohromadě v místnosti i dvě generace.
Ať dům či byt obývá jakkoli situovaná rodina, vždy v něm najdeme oltář pro obětiny předkům. Většinou jej představuje dřevěný trám nebo deska u zdi místnosti a bývá situován poměrně vysoko, zvykem bývá výška okolo 180cm.
Oltář hraje ve Vietnamské rodině zásadní roli a často se okolo něj točí život všech obyvatel obydlí. Zdejší společnost totiž chová ve významné úctě předky a úctu zemřelým projevuje mnohem intenzivněji, než tomu bývá zvykem v našem kulturním prostředí. Na oltáři bývají fotografie předků a vždy dvakrát do měsíce, 15. a 30. v měsíci dle lunárního kalendáře, přinášejí Vietnamci předkům obětiny. Ve Vietnamu se věří, že zemřelí žijí v jiném světě a proto jsou jim přinášeny věci a pokrmy, které měli dotyční za života rádi. Krom jídla to bývají často vonné tyčinky a oblečení, kde oběť probíhá formou svršků papírových, které se pálí. Jde totiž o to, dostat obětinu nějakou formou na onen svět a věří se v to, že kouřem to jde dobře. Ve sváteční dny se na předky nikdy nezapomíná při večeři, kdy část jídla patří na oltář. Snad nebude nevhodné dodat, že taková oběť se pochopitelně nepálí ale s určitým časovým odstupem stejně sní.
Oltář je také jedinou zásadní věcí z domácnosti, kterou si Vietnamci přenášejí do jiných kultur. Pokud například v pronajatém bytě na českém sídlišti objevíte těsně pod stropem kus začouzené omítky, pak víte, že bydlíte po Vietnamcích.
Ti mají ještě jeden hezký zvyk. Vytvořit v obydlí hezké místečko. Pokud je u domku či pagody zahrada, Vietnamci si vybudují jakousi „minizahrádku“ s květinami a skalkou. V bytech vždy najdeme hezký koutek kde „je to hezké“. V těch nejmenších a skromných obydlích mývají Vietnamci alespoň klícku s ptáčkem, které však krom opeřence dominuje tradiční krajinka.
Asi největší nevýhodou většiny thajských nemovitostí, je jejich malá vzdušnost. Při tradičně nízkém počtu oken v městských obydlích, devadesátiprocentní vlhkosti a teplotách okolo 35°C, začne dříve nebo později plesnivět v bytě naprosto vše, zvláště markantní je to na konci zimy a začátku jara, tedy v březnu a dubnu. Pokud se chystáte žít ve Vietnamu, pak buď čekejte vždy na léto, kdy většina věcí vyschne zpět, nebo se připravte na časté používání octa, kterým se v těchto končinách plísně nejčastěji odstraňují.