6.11.2001

    Přeji vám dobrý den. Vítám vás v Klubu přátel dobré pohody. Začíná už další téma, které už jsem  probíral na konci minulého týdne v televizi. Čili pak-li jsme v měsíci listopadu měl bych vám říct, že zásada číslo 3 jak už asi víte, zní: 

Každý den na každého z nás čeká někde v průměru jeden blbec připravený zkazit nám náladu.

     Na srážku s tímto blbcem se musíme vždycky připravit. Já jsem vám už kolikrát dostal i v dobrém vynadáno, že používám takové výrazy, které se moc hezky poslouchají a v praxi nedávají vůbec žádný smysl. Každý souhlasí s tím, že v průměru jeden blbec denně se v našem životě objevit může. Já dokonce říkám, je to i z mé zkušenosti, že ten blbec je denně v průměru opravdu jeden. A je to i tehdy, když jich potkáte za den čtyři. Většinou se vám povede, že máte opravdu pár dní volno. A pokud máte pocit, že těch svých blbců potkáváte denně průměrně víc než jednoho a pokud je to už trvalejší dojem, tak vám musím říct, že se pohybujete v divný společnosti, máte nějakou zvláštní práci nebo máte divný kamarády. A nebo máte divné příbuzenstvo. Já nevěřím, že těch blbů je opravdu tolik. Ale v průměru jeden to je a opravdu vás blbec rozhodí. 

    Já to můžu potvrdit, mi chvilku trvalo než jsem přišel na to, že se takovýmto setkáním nesmím nechat rozhodit. Dřív jsem z toho měl šok. V nejméně vhodnou chvíli - takový blb. My jsme si je rozdělili na "ablby" a "pablby", neboli na blbce aktivní a blbce pasivní. Ten "ablb" je neštěstí samo o sobě. To je člověk, který vás přepadne a máte po náladě. Ale horší jsou ti "pablbové", které si vlastně odstartujeme sami. Kdybychom jim nedali příležitost, tak by se jako blbci neprojevovali. A to mě právě rozhodí, že přijdu do nějakého obchodu a nebo do restaurace a očekávám příjemné jednání. Jsou místa např. uvaděčka v divadle, kde zrovna to, že někdo bude takový blb, bych neočekával. A to mě tak rozhodí, že se nemohu soustředit ani na začátek uměleckého vystoupení. Nedokázal jsem si objednat ani jídlo, jak jsem byl v šoku z toho, že jsem narazil na blba tam, kde jsem  ho nejméně čekal. 

    Ale abych se vrátil k tvrzení, že říkám jen bonmoty, tohle až sem bonmot není. Samozřejmě jak řeknu, že na tu naší pravidelnou srážku s blbcem se musíme připravit, tak jsem obviněn. Říkají:" To je hezký bonmot, to se pěkně poslouchá, ale životní praxe, kdepak je Petříku? Jak se mám připravit na srážku s blbcem, ale teď vážně. To mám chodit do fitcentra nebo mám číst speciální knihy. Co mám nastudovat, abych byl připraven na srážku s blbcem?" 

    Já vám to řeknu jednoduše, abyste neřekli, že říkám bonmoty. Na srážku s blbcem jste připraveni v okamžiku, kdy si tuto zásadu vryjete do paměti. To je všechno. Tím jsem celou přípravu vyřídil. Pokud s tím počítáte, pokud je to součást vašeho každodenního režimu, že máte v hlavě: "Pozor, dneska potkám jednoho blbce", tak vás to v žádném případě nepřekvapí a ani se neleknete když ve vesnici začnou bít hodiny. Už tím jste připraveni na život, pak-li že  považujete za normální potkat každý den jednoho blbce. A pak když toho blbce potkáte, tak si řekněte:" To je on. Už ho mám. To je ten o kterém mluvil Petr, že ho potkám. Potkal jsem ho, pokecali jsme. Děkuji, jdeme dál. Mám ho za sebou." To je všechno, takhle jste zvládli blbce. Nerozhodit se, nepřemýšlet o tom ještě tři hodiny. A nakonec si řekněte:" Jsem rád, že já takový blbec nejsem." A na konec připomínám to , není to originální, je to jenom matematická finta. Pokud člověk není předurčen k tomu, aby potkal v průměru jednoho blbce, týká se to každého z nás, tak matematika vám s železnou pravdivostí řekne: "Ten blbec jsem někdy taky já". A někdo potkal dneska mě. Udělejte všechno proto, abyste tu statistiku narušili.

Rozhovor s Radanem Dolejšem

• Souhlasíš s mojí zásadou číslo 3?

• Ověřil jsem si že je to pravda, ale že můžeš potkat i dva tři. A pak je lepší týden nevycházet.

• S tím souhlasím. To moji zásadu podporuje, že pak-li pár dní nevycházíš, tak ten průměr srovnáš.

• Ano, pokud se doma koukneš do zrcadla.

• Co je u vás nového ve skupině? Co malý Papoušek?

• Malý Papoušek je úžasný, má svoje první CD. Splnili jsme mu přání, že jsme s ním nahráli kromě těch standardních  "Šlapeťáckých" písniček i písničky od kapely Tři sestry a Dana Landy. Napsali jsme pro něho také tři písničky sami. Po dlouhé době jsme se vydali po autorské dráze, která nás moc baví a nahráli i legendární Hvězdu na vrbě.

• A kdy to výjde?

• 13. listopadu na Městské radnici je křest.

• Jak bude vypadat Silvestr na Nově?

• Silvestr na Nově začne v 19:00 a skončí v 1:30 ráno. Kromě moderátora číslo 1 Petra Novotného, který má tentokrát svojí školičku, s ním budou moderovat i sourozenci Gondíkovi, Bára Štěpánová, Petr Rychlý. Chystají se velké scénky. Bude tam samozřejmě Karel Šíp, Jiřina Bohdalová a mnoho dalších.

• Kterou z mých zásad Klubu přátel dobré pohody máš nejradši?

• Protože už točím čtvrtý Silvestr a doufám, že poslední, tak: Přežít.

    Protože si v úterý často povídáme o mezilidských vztazích, často jsme si rozebírali vztahy mezi mužem a ženou. Já se to snažím postupně rozšířit - mezi rodiči a dětmi. Často po vás chci abyste mi napsali co vaše tchýně, co vaše děti, co vaši rodiče. Nejenom vodorovně, ale už i svisle se snažím řešit vztahy v rodině. Dostal jsem dopis od Zdeňka ze Šumperka ve kterém mi poslal výstřižek z novin, kde bylo napsáno, že v Zábřehu na Moravě se bude konat mistrovství České republiky v orbě. A já myslel, že se pan Zdeněk zbláznil. Ale ukázalo se, že tento článek o mistrovství v orbě v Zábřehu mi přikládá jako předmět doličný k dopisu kde je opravdu zvláštní příběh:

    "Zajisté pane Novotný ani já jsem ničím nevybočoval z řady, když jsem zpravidla od čtvrtletí po pololetí, kdy se nezkoušelo, chodil za školu. U doktora Pupíka jsem si naklepal teplotu, nervozitu jak moje simulanství dopadne se mi zvýšila frekvence srdečního tepu a hned jsem měl omluvenku na tři dny. Máme známou, jejíž dcera, té je šestnáct let, studuje v Zábřehu na Moravě. Ta naše známá je živnostnice, odchází v pět hodin ráno, její dcera má budík, vzbudí se a jde na vlak do Zábřehu. Už loni se přišlo na to, že holka byla párkrát za školou. Naše známá ji za to seřezala. Ostatně jak jinak. Včera nám ta známá vykládala:" Já vám přijdu v devět domů a ta můra vám teprve leze z postele. Tak jsem na ní zařvala, co dělá doma? Jak to že není ve škole? A ona mi odsekla, že mají ve čtvrtek a v pátek ředitelský volno. No to jsem jí samozřejmě nesežrala. A jak mi odsekla, tak do mě vjel takovej vztek, tak jsem tu sviňu zmlátila jak vix s tím, že si to vyřídíme odpoledne. Pak mi to nedalo, tak jsem zavolala do škole a oni opravdu měli čtvrtek, pátek ředitelské volno, protože mají nějakou soutěž v orání. No ale té můře se omlouvat nebudu. Prevence je prevence." 

    A pan Zdeněk píše: Nedávno jste vyhlásil téma rodiče/děti, myslím, že tohle je typický kolizní případ. Abyste si nemyslel, že kecám, zasílám vám fotokopii článku místního tisku, který o soutěži v orbě píše."

Citát na konec:

Přišel jsem na to, že nejlepší způsob, jak nejlépe radit dětem je zjistit co si přejí a pak jim to poradit.