7.11.2001

     Dobrý den. Dnes si budeme telefonovat - je středa. Nevím přesně, který den v minulém týdnu to bylo, když jsem vyprávěl, jak se moje děti doma učí a jak s nimi občas dělám domácí úkoly a jak se mi zdá, že toho mají moc. Můžu vám říct, že mě to hodně proslavilo. Děti mi děkují, že ve škole se o tom hovoří, učitelé mají pocit, že je na děti hodně nakládáno a rodiče mají taky pocit, že je na ně hodně nakládáno. A já si o tom si chci dnes s vámi popovídat. Ať se mi ozvou všichni rodiče, případně i děti, učitelé. Kdo zrovna poslouchá a má chuť si povídat na téma jestli jsou děti ve školách přetížené, přidat konkrétní příklady, trošku se se mnou pohádat a polemizovat na toto téma.

• Dobrý den, tak já si myslím, že děti ve školách přetížené nejsou, protože učitelky, jim dávají úkoly jednou týdně nebo dvakrát týdně a to je to málo.

• Málo?

• Myslím si, že to není vytíženost a děti potom myslí na úplně jiné věci. A zapomenou co se mají učit a jak se mají připravovat.

• Kde dávají učitelky dvakrát týdně úkol?

• Tady v Praze.

• To jste řekla moc širokou oblast. Moje děti mají čtyři úkoly denně.

• Mám s tím své zkušenosti a na rodičovském sdružení jsem o tom hovořila, že se mi to zdá skutečně málo a ty učitelky byly  překvapené. Já jsem zažila něco jiného.

• Vy jste dostávali víc domácích úkolů a vy jste se doma učili je to tak?

• Ano.

• Dobrý den. Tak já se hned dostanu do sporu s paní co volala přede mnou. Já si naopak myslím, že úkoly by měly být co v nejmenší míře. A já to říkám proto, že si také neberu práci domů. Já si udělám svoje a pak se věnuju rodině. A tak si myslím, že to dítě si udělá svoje a záleží na pedagogovi, jak ho dovede zaujmout, aby tu látku, kterou potřebuje probrat, to dítě vstřebalo co nejvíce ve škole. A když přijde ze školy, tak nechci aby si sedlo a psalo hodinu úkoly. Samozřejmě by si měl procvičovat látku, stejně jak to dělám já se svým synem. Mám štěstí, že angličtinu ovládám a tak si spolu povídáme, koukám do učebnice co probírají, ale aby seděly děti nad úkoly, tak to si myslím, že ne, protože jsou potom hodně unavené.

• Tady Žofie z Břeclavi. Dcera když chodila na nižší stupeň, tak mívala i čtyři až pět úkolů. Bylo to něco hrozného, protože chodila do družiny od první do čtvrté třídy. Já jsem chodila do zaměstnání, brala jsem jí tak okolo čtvrté, než jsme přišli domů, tak bylo půl páté. Samozřejmě, už byla tma. No, to dítě se nedostalo ani ven a do večera úkoly. Byla unavená, nervózní. Teď je na vyšším stupni, chodí do osmé třídy a záleží to hodně na učitelích. Teď má jednu, výjimečně dvě úlohy. Ale myslím si, že by děti měly mít málo úkolů.

• Já volám z okolí Plzně. Já bych se taky přiklonila na stranu dětí, že toho mají moc. A také bych řekla, že to není jenom v úkolech, ale ono když nám učitelé zavřou na celý den dítě do školy, tak jsou z té školy opravdu unavené. Oni je zavřou a ani o přestávce je nepustí ven. Já jsem chodila do školy ještě za totality a tam jsme o přestávkách chodili do kolečka na chodbě, ale byl to alespoň nějaký pohyb. Dřív jsem říkala, že je to blbost, ale dnes si myslím, že by to nebylo marné. Ty děti musí být o přestávce ve třídě a když vyjdou na chodbu, tak dostanou poznámku. Tak se pak nedivte, že jsou přetížené, když musí celý den sedět ve škole a učitelé je nikam nepustí. Pak jim dají tolik úkolů a dneska je každý dítě jiné. Některé je dyslektik, takže každý by potřeboval jinak složitý úkol.

• Myslím, že bysme už chtěli moc, aby každý měl jiný úkol. Ale jinak s vámi souhlasím. Tohle už hraničí s týráním.

• Tady Lenka. Já se musím přihlásit do té druhé řady. Je pravda, že děti toho mají moc, ale dnes je taková doba, že je potřeba mít hodně znalostí. A bez toho aniž by se děti učily to opravdu nejde. A pak by byly blbé jak Američani, kteří ani nevědí kde je Evropa. Když jsem chodila do školy, tak jsme měli každý den i odpolední vyučování, měli jsme domácí úkoly a nemůžu říct, že by to na mě zanechalo nějaké následky. Ty děti se musí smířit s tím, že se musí učit, aby v životě něco dokázaly. To co mají v hlavě, jim nikdo nevezme. A pokud se jim zdá, že mají učení moc, tak pak někde budou kopat příkopy a budou nadávat, že mají málo peněz.

• Já vám rozumím. Já se jenom domnívám, že pracovní doba dítěte pak-li že překročí devět nebo deset hodin denně už je moc. A já na svých dětech vidím, že mají desetihodinovou pracovní dobu. To mě přišlo už trošku hodně.

• Dá se to rozdělit co je priorita a co není. Jak mají děti aniž by strávily tak dlouhou dobu učením získat všechen ten pokrok, který tady je.

A na konec citát:

Láska je nekonečný cíl světových dějin, láska je amen vesmíru.