9.11.2001

    Dobrý den. Teď vám sdělím něco, co vás nejspíš nerozesměje. Šel jsem se svým strýcem na procházku po Trenčianských Teplicích a stěžoval si, že tam mají jen jednu mlékárnu. Řekl jsem mu:" U nás v Olomouci je jich sedmnáct." A strýček se na mě rozlobil jak to tak přesně můžu vědět. Ale já jsem na tom trval - těch mlékáren je sedmnáct. Samozřejmě jsem to jen tak plácnul. Později se to dozvěděl můj tatínek a byla z toho byla aféra. Moji rodiče říkali, že to je pro mě typické, že říkám blbosti, které si neověřuji. A já jsem nadále i těm rodičům tvrdil, že v Olomouci je sedmnáct mlékáren. Až jsem z toho, bohužel udělal trvalý pojem a pak i když už jsem byl o mnoho let starší a trval jsem na nějaké blbosti, tak tatínek nebo maminka vždy říkala:" Petříčku, sedmnáct mlékáren." 

    Zrovna dnes jsem si na ni vzpomněl, když jsem projížděl svým oblíbeným Smíchovem, kde jsou "udělaná světla" tak absurdně, že dochází k neuvěřitelným automobilovým zácpám. Já byl trpělivý, někdy jsem si sice postěžoval, ale říkal jsem si, je to tu nové, jednosměrky jasu ještě provizorní. A hlavně světla nejsou tak seřízena, aby doprava na té komunikaci byla už k světu, jak nám bylo pořád slibováno. Jak říkám, byl jsem byl trpělivý, ale jen do té chvíle než jsem si přečetl,  že takto už je to v pořádku. A všichni odpovědní na ty nářky řidičů pořád opakují: " Ne to nezměníme, tak jak to je, tak je to dobře. Je to lepší, než kdykoliv před tím." A úporně na té blbosti trvají ... Škoda, že už moji rodiče nežijí, určitě by při té příležitosti mohli říct něco jako: " Pozor, pozor sedmnáct mlékáren ...!"
    

    Dnes jsem si přinesl novou písničku Leony Machálkové. Já mám rád Leonu, ona je takový sluníčkový člověk. Už jsem se k tomu několikrát přiznal - mám velmi rád naše zpěvačky tzv. středního proudu. Je s nimi legrace. A pokud je se zpěvákem legrace, tak je to vždy můj kamarád, protože já do svých televizních pořadů potřebují zpěváky s humorem. 

    Vzpomínám si jak se Leona ohromně zhostila, dokonce už dvakrát v minulých letech role, kterou jsem jí přidělil. Vzpomínam si, jak jsem s ní jednou seděl na obědě a říkal jí:" Tak vymyslíme něco do Novot? Jakou bysme mohli udělat legraci?" A ona mi najednou říká:" Ty Petře já jsem jako mladá holka snila o tom, že bych hrála nějakou odvážnou scénu v nějakém milostném výstupu ve filmu. Nějakou odvážnou svlékací scénu. Byla jsem jako mladá blbá a tak jsem o tom snila." A já říkám:" A proč mi to říkáš?" A ona mi odpověděla:" No tak do tvého televizního pořadu, dobrý ne?" A já jí řekl." A víš, že jo ...? Volám Náhlovskému, tohle musíme vyzkoušet ve třech." A musím se přiznat, že na její slova opravdu došlo. Ona opravdu v jednom z mých pořadů se rozhodla, že bude hrát odvážnou svlékací scénu. A byla to scéna: Tři mušketýři, byli jsme samozřejmě čtyři, a mušketýry hráli František Nedvěd, ten si zahrál Athose, já jsem hrál Portose, Náhlovský hrál D´Artagňana a Oldřich Říha z Katapultu hrál Aramise. A Leona hrála Milady. Byla to ohromná legrace a moc mi v mém pořadu pomohla. 

Rozhovor s Karlem Šípem

• Správně bych měl volat Leonu Machálkovou, ale mě zaujalo, že ty jsi textař. Jak jsi došel k písničce, kterou jsem před chvíli hrál a k Leoně Machálkové?

• Já už jsem textař hodně dlouho a Leona Machálková měla písničku, kterou jí údajně složili švédští autoři. To mě zaujalo, já jsem nikdy ještě nepsal písničku se Švédama, tak jsem si to poslechl, líbil se mi to a tak jsem jí to k tomu napsal text.

• Takže je to takhle prosté?

• Takhle jednoduché to bylo.

• Ještě jsi napsal text k jiným písničkám na jejím novém CD?

• Ano ještě jeden text jsem jí napsal, kdybys mě teď zabil, tak si na název nevzpomenu. Akorát to složili Ormové.
  

• Já jsem rád, že ty jsi se vydal cestou těch, kteří se rozhodli něco po sobě zanechat a napsal jsi knihu. Držím v ruce tvou knihu Skopičiny mého života. Co tě k tomu vedlo?
  

• No tak ne, že bych najednou zatoužil nebo byl ve mě nějaký přetlak a já si řekl:" Tak je čas abys po sobě zanechal knihu." Bylo to tak, že mě jedno nakladatelství oslovilo s tímto dotazem. Mě to překvapilo, mě to do té doby nikdy nenapadlo napsat knihu. A oni mi řekli, že když se do toho dám, tak by to mohlo dobře dopadnout. Tak jsem jednoho dne začal a každý den jsem si napsal jednu dvě stránky jednu kapitolku. Asi půl roku jsem si takhle v klidu a netlačen žádným termínem, jsem si pracoval až vznikla knížka. Nakladatelství se toho ujalo a vydalo.

• Kolik jsi napsal stránek? Ty jsi jich napsal původně 50 a myslel sis, že už máš knihu.

• Ano, neměl jsem přehled kolik je jedna stránka v počítači kolik může být v knížce. Já jsem žil v takové představě, že jedna stránka jsou čtyři knižní. Takže když jsem měl 50 stránek, tak jsem volal nakladateli celej radostnej, že už mám knížku. A když se mě zeptal kolik toho mám, tak jsem řekl 50 stránek a on mi řekl:" Tak ještě 100, 150 a máte knížku hotovou." Tak to mě trošku zmrazilo, ale nicméně jsem pokračoval. Trvalo mi to půl roku a těch 200 stránek co ta knížka má jsem skutečně dal do hromady. Povzpomínal jsem si co mě veselého kdy potkalo a to jsem do té knížky napsal.

• Je to takový veselý průvodce tvým životem. Nejsou to přímo paměti.

• Nejsou to přímo paměti. Já jsem od začátku věděl, že nechci psát paměti, že je toho všude plno.

• Pamatuju jak František Ringo Čech držel v ruce paměti jednoho herce, nebudu jmenovat, a já jsem se ho ptal." Co to je?" A on mi odpověděl:" Herec nula vzpomíná na nic." Tak doufám, že tě toto nepotkalo a doufám, že když si tu knihu koupíme, tak se pobavíme.

• Samozřejmě.

A na konec citát:

Láska je plamen, který zahřívá. Vášeň je požár, který ničí.