23.11.2001

Rozhovor s hostem Jirkou Veiserem

• Ani nevím jak tě mám uvést, aby si posluchači rychle vybavili, který Veiser. Jsi bývalý Rangers.

• Ano to říkáš velmi dobře.

• Ty jsi vlastně u jiné kapely než u Rangers nehrál.

• No když nebudu počítat orchestr Lidové školy umění, se kterým jsme vyjížděli na různé akce ještě co by žáci, tak myslím, že jsem opravdu v jiné kapele nehrál.

• Takže Jiří Veiser je bývalý dlouholetý Rangers, nyní by se dalo říct takový osamělý bojovník, protože desku, kterou jsi vydal, a kterou teď držím před sebou se jmenuje se Country Rangers. To je dobrý název. A má podtitul Žiju jak se dá nebo Country Rangers?

• Jmenuje se Country Rangers Jiří Veiser. Je to úvod a titul té desky je Žiju jak se dá.

• Mě na té desce zaujalo, že všechny písničky složil Mirek Hofman. Jak dokázal napsat 16 písniček?

• Bylo to asi tak, že jsem se v podstatě s Mirkem Hofmanem potkal hned po té co jsem odešel od Rangers. A Mirek měl dobrou teorii, říkal:" Víš, odstřihni pupeční šňůru, vůbec co bylo, na to vzpomínej hezky a to co bude, bude skvělý a pojď, půjdeme do toho spolu. Natočíme desku." A tak jsme na tom začali pracovat. A také mě oslovil můj kamarád Jaroslav Kratěna, a tak jsme vytvořili tým a z toho vznikla deska.

• A vybral jsi písničku " To ráno, co mu předcházel flám"...

• Ano, ta je specifická tím, že text i hudbu napsal Mirek Hofman. A " To ráno, co mu předcházel flám", to je pro Mirka dost specifické, protože jak každý ví, Mirek se alkoholu ani nedotkne. Takže když se zaposloucháš do textu, tak vůbec neví, kde to všechno vzal.

• Teda já taky vůbec nepiju. A když mi Karel Šíp křtil desku, tak zdůraznil, že jsem nezpěvák, který zpívá jen když má v hlavě a Šíp říkal:" Já Petra za dvacet let, co ho znám, jsem slyšel zpívat jen třikrát a to měl trochu v hlavě. A teď když vím, co taková deska dá práce, tak si neumím představit, jak dlouho musel být nalitej." O čem jsou písničky na té desce?

• Jsou to všechno v podstatě příběhy, o to jsme se hlavně snažili. Každá písnička má svůj ucelený příběh. Třeba Diesel Blues vypráví o těžké práci řidičů kamionů. Stále na cestách a sliby, že toho nechám, ale zase tě to táhne někam dál. Pak je tam třeba písnička Starší pan v zimní Praze. To je o pánovi, který se ráno holí a ví proč ho bolí dnes kříž, protože se pozapomněl v některém v tom baru. Všechno je to propojené, všechno je to jeden chuchvalec.

• Co teď vlastně děláš a co chystáš?

• No jak jsi slyšel, tak jsem vydal svoje album a teď se jí snažím dostat do podvědomí posluchačům, což bude hodně těžký, protože tady jsou média a rozhlas a média a televize. A ty média jsou nějak obšancovaný, tam proniknout je moc náročné, tak se musíme snažit. A musíme dokázat, že ty písničky jsou života schopné.

• Tak já ti děkuju za návštěvu a my si to dopovíme po deváté, kdy už nás posluchači neuslyší.

A citát na konec:

Mladí lidé prahnou po originalitě, vyjadřují to tím, že se oblékají všichni stejně.