26.11.2001

    Dobrý den. Už dlouhou dobu sbírám ustálená rčení fráze, to co běžně v našem životě používáme. Sbírám to v souvislosti se slavnými jmény, ke kterým to někdo moc vtipný, já na to nemám, připojuje. Vznikla už hezká sbírka, že vás s tím dneska seznámím. A dávejte pozor a něco řeknu i dvakrát, ... promiňte, aby vám to došlo. Tím vás nepovažuji za málo chápavé, ale někdy je to opravdu zajímavé spojení a dá zabrat.

    "Nikdy proti proudu", řekl Ampér.

    Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Vincent van Gogh.

    Říkám holou pravdu. Inspektor Kojak.

    Neštěstí nechodí nikdy samo. Marx & Engels.

    Hrajte z voleje. Schell.

    Nemá to jiskru. Diesel.

    Už jsem v obraze. Mona Lisa.

    Příliš mnoho psů, zajícova smrt. Playboy.

    Zásada: Nenechat se vytočit. Bell.

    Přijali nás chladně. Amundsen.

    Všechno brát s rezervou. Barum.

    Nebudu se s tím párat. Jack Rozparovač.

    Mít v kalhotkách. Krteček.

    Nestavte se mi na odpor. Ohm.

    Musíme to udržet pod pokličkou. Denis Papin.

    Slyšet trávu růst. Hippies.

    Sedm je šťastné číslo. Krkavci.

    Království za koně. Karpov.

    Jsem to ale číslo. Ludolf.

    Jsem s toho na větvi. Tarzan.

    Nemám páru. James Watt.

    Nedá se svítit. Křižík.

    Kostky jsou vrženy.  Rubik.

    Lidé bděte. Šípková Růženka.

    Já na bráchu, brácha na mě. Kain.

    To je tvrdý oříšek. Popelka.

    Nemá to cenu. Nobel.

    To není ono. John Lenon.

    Nemáte oheň? Prométheus.

        Minulý týden jsem měl první pokec na svém chatu. Docela byla legrace. Slíbil jsem tam, že vám řeknu výsledek z tenisového utkání proti Václavu Klausovi. Myslel jsem, že se pochlubím, ale nepochlubím. Měl jsem tu možnost s ním hrát, byla to čtyřhra. Hrál jsem s Vinklerem, to je náměstek ředitele Eurotelu a proti nám dvojce Václav Klaus, Petr Huťka. Prohrál jsem po vyrovnaném boji, hrálo se na jeden set 6:1. Až v poslední chvíli jsem prohrál. Večer když se předával Zlatý Kanár nejlepším tenistům v Přerově, tak jsem mezi imitátory viděl skoro novou tvář. Poprvé jsem tam viděl a slyšel Petra Martinaka, který předvedl Klause před Václavem Klausem. A to se málo kdy povede.

Rozhovor s Petrem Martinákem.

• Jaký to je pocit imitovat Václava Klause přímo do očí Václavu Klausovi?

• Přiznávám, že když jdu vystupovat před lidi, tak jdu bez trémy, ale tam jsem si zopakoval co je to tréma.

• Co jsi to vlastně říkal jako pan Klaus?

• Recitoval jsem básničky, šel jsem na to opatrně. Recitoval jsem básničky od Karla Jaromíra Erbena, takový ten Máchův Máj. A k tomu jsem měl zvednutou propisku, kterou píše.

• Pan Klaus tě na recepci, kde jsi nebyl, pochválil, říkal:" Měl to dobře zvládnutý, takhle jsem se dlouho neslyšel. Ale Zemana má nejlepšího." Jak jsi dělal Zemena, Petře?

• To jsem recitoval druhou sloku té básničky. Ale když mám dlouhé molo a když je tam dlouhé jeviště, tak se projdu tou houpavou chůzí s nakloněnou hlavou, tak někdy mívám strach, že foukne vítr a už mi to zůstane.

• Neznáš nějaký vtip na konec?

• Mám příhodu, která se mi stala s Felixem Holzmanem. Potkal jsem ho v šatně při jednom vystoupení, a protože je to můj oblíbený komik, tak jsem si řekl:" Musím se ho zeptat Jak se vám pane Holzmane daří?" A on na to:" No podívejte se, mě vám teď zajímá, kdy umřu, poněvadž chci uzavřít životní pojistku a mě by zajímalo jestli se mi vyplatí nebo ne." " To musíte jít ke kartářce. Ta vám vyloží karty a vy se podle toho můžete rozhodnout." "Ale prosím vás, já jsem u kartářky byl a ta mi řekla, že až umřu, tak v tom dalším životě ze mě bude významný houslista." " To je paráda, tak to já na vašem místě, bych neměl strach." " Ale vždyť já na ty blbý housle neumím ani vrznout." " No to je ale těžký. A co na to ta kartářka?" "Ale ta mi řekla, ať už se to rychle naučím, že příští týden mám první koncert."

A citát na konec:

Neříkej co si myslíš, nepiš co říkáš, nedávej tisknout co píšeš a budeš šťasten.