|
Jirku Pomeje osobně neznám. V mládí to byl pro mě ten frajer, kterému jsem záviděl, protože jeho Kuklová fotila pro Playboy. Pak dlouho nic, sem tam nějaký ten článek na téma typu Producent, dluhy, směnky kryté, směnky nekryté, rozchod, návrat, rozchod, návrat, rozchod, pokání atd.. atd.. Nic zvláštního, doba je tvrdá, každý se otáčí, jak může. Andělské tváře mi navíc jako filmu bylo líto, protože řemeslně byl udělaný velmi dobře. Ale Jirko, teď jsi mě teda dostal! Křtíš knihu o svém pohnutém osudu a na křtu hrdě představuješ své nové děvče. V pořádku. Neuběhnou ani dva dny a už do ní pere bulvár kvůli její údajné pornominulosti a okrádání řeckého přítele. Jirko, taky v pořádku. Je to bulvár, sám to dobře znáš, víš, že je to něco za něco, stokrát ti šli na ruku. Mají na to právo. Bavil jsem se tím, jak na tvou milou práskala na titulní straně bulváru její „kamarádka“, která chtěla tak moc být v novinách, až se nechala na tu titulku vyfotit. Co následovalo, víš:
Více...
|
|
Omlouvám se plebejcům, ale tento text je určen pouze celebritám a pseudocelebritám mužského pohlaví. Byl jsem požádám jednou tajně zbitou rychlokvaškou (kterou nesmím jmenovat, jinak mě Vladko zabije), abych napsal jakýsi manuál pro přežití na venkovské diskotéce s provařeným ksichtem. Čili: máte známý obličej, jste mladý a jdete s přáteli nebo sám na venkovskou diskotéku. V první řadě si pamatujte, že v okamžiku příchodu jste okamžitě nepřítelem všech zdejších chlapců. Proč?
Více...
|
|
Díky jistému bulvárnímu čtrnáctideníku se u nás rozmohla móda tzv. „Sledovaček“ . Termín, který třetiligové mediální vyžírky, jako jsem já, znají velice dobře. Děláte něco soukromě a nějaký papparazzi vás při tom vystopuje a nafotí. Zahraničí média mají prostředky na to aby fotily sledovačky opravdové. Ne, že by u nás na to nebyly peníze, ale v naší kotlině opravdu není třeba někoho tajně sledovat.
Více...
|
|
Není nic zábavnějšího než z pozice nuly a mediálního parazita pozorovat ostatní nuly a mediání parazity jak se jim daří udržet se na stránkách bulváru. S široké plejády lidí bezdůvodně se pasujících do role jakýchsi pseudocelebrit nejčastěji vyčuhují lidé mého typu a věku. Není to ale pravidlem. Již delší dobu s pobavením pozoruji mediální život čtyřicátnice Kateřiny Hamrové, té paní, co je taky v rádiu a šéfuje soutěž.
Více...
|
|
Sláva je hezká věc, i když – a pro „xichty“ z reality show to platí dvojnásob – netrvá věčně. Někdy má i jepičí život. A proto je třeba si jí užívat, píchat, fotit se a rozdávat autogramy. Chraň bůh, že bych se ještě, až na výjimky představující pokutové bloky, podepisoval, ale sem tam se ještě najde nějaká ta šestnáctka s foťákem nebo alespoň mobilem. Můj otec má s focením velké zkušenosti, a proto se vždy hned ptá, kdo fotí.
Více...
|
|
|