|
K vlastní webové prezentaci mě přiměla fanatická touha mít vlastní stránky dříve, než tak učiní Kateřina Hamrová a prvních sto postupujících do užšího výběru castingu Vyvolených 3. Koupil jsem si doménu www.pavel-novotny.cz (celebrita.cz, buh.cz a prorok.cz byly bohužel zabrané) a jal se chystat web. Kradl jsem nápady, kde se dalo, především od srovnatelně slavných, kteří již mají weby. Eltonu Johnovi nápad s antickou sochou, Conerymu myšlenku s černou listinou novinářů a Goťákovi členění fotogalerií. Za pár dnů to bylo v kupě. Pak už jsem je potřeboval jen provařit a nahodit první den kvůli sponzorům čtenost. Zvolil jsem tu nejšílenější cestu...
Více...
|
|
Nedávno jsem v jednom tištěném periodiku publikoval text na téma Jak přežít s provařeným ksichtem na venkovské diskotéce. Přestože jsem v úvodu textu jasně deklaroval, že se jedná o manuál, který určen jen pro celebrity a nikoli pro prostý lid, dostal jsem v zápětí dvě věci. Dvě stě mailů od plebejců, s konstatováním, že jsem kretén a k podpisu prodloužení smlouvy od vydavatele, s konstatováním, že přesně toto dnešního čtenáře bulváru zajímá. Rozhodl jsem se tedy o další zamyšlení nad problematikou na stránkách Bleskove.cz, protože bych nerad o něco ochudil statisíce věrných čtenářů tohoto portálu, kteří mi zahlcují mail vřelými dopisy a poštovní box hodnotnými dary.
Vypsal jsem si několik bodů, ve kterých jsou celebrity diskriminovány ve vztahu ke státu a společnosti:
Více...
|
|
Můj život všemi milované celebrity není snadný. Kdybych byl alespoň nějaká uměle vytvořená rychlokvaška, jednou by to skončilo, ale když je někdo opravdu slavný a vlivný, protože něco umí, jako já, je to těžké. Všechny ty večírky, novináři a vlezlé fanynky. Ach jo. Kdo má stíhat všechno to píchání, focení se a podepisování? Potřeboval jsem vypadnout a tak jsem si vyrazil na pár dnů do Londýna. Bylo mi jasné, že i tam budu obtěžován, ale tak nějak v normě a proto jsem se těšil. Říkám rovnou, nic horšího jsem nezažil. Paradoxně. Nikdo mě tam totiž neznal! Nechápal jsem. Už na Heathrow jsem si po pasové kontrole upravoval číro abych před lačná britská média předstoupil, jako představitel české umělecké špičky, náležitě upraven. Bylo mi jasné, že nikdo slavnější (snad krom Havla, ale nevím, nevím) z České republiky po dlouhou dobu nepoctil svou laskavou návštěvou starou dobrou Anglii. Jaké však bylo moje zděšení, když na mě v příletové hale nečekali ani novináři ani velvyslanec. Zuřivě jsem u nejbližšího stánku koupil The Sun a už z dálky se divil, že nejsem na titulce. A co víc, nebyl jsem ani uvnitř.
Více...
|
|
|