Tak předně přídavky. Systém dnes připlácí leckomu na ledasco. Chudým na živobytí, dětem na pastelky, nemocným na prášky. Každému to, co potřebuje. My potřebujeme hadry. Ano, slyšíte dobře, hadry! Aniž by byla většina z nás (rozuměj celebrit) na oblečení nějak vysazená, musí neustále obměňovat svůj šatník. Jakmile se v jednom tričku za čtyřku objevíte na dvou akcích za sebou, musíte ho okamžitě zařadit do kategorie fotbal a fitko. Společensky je na party nepřijatelné nebýt při svém postavení moderně a draze oblečen. Čtenáři časopisů automaticky očekávají na fotografiích hadry, které jsou in, a já, nebohý student, který na večírek musí (neb mu za to pořadatelé pravidelně platí), si musím jít koupit džíny za osm tisíc, abych mezi Alicí a Sámerem nevypadal na party jako socka. Ministerstvu kultury bych pro začátek navrhoval tak osm až patnáct tisíc měsíčně státní příspěvek. Ať nežerem.
Problém by však mohl nastat při určování toho, kdo je vlastně celebrita a komu tedy přídavek přiznat. Rozlišit celebritu od necelebrity nebývá totiž snadné. Dám příklad. Máme dejme trochu skupinu opravdových TOP celebrit (já nevím, třeba Karel Gott, Václav Klaus, Pavel Novotný). To je skupina neoddiskutovatelných osobností, o jejichž významu nelze pochybovat. Pak máme trojici naprosto neznámých lidí, na jménech nesejde, ale pro pořádek, dejme tomu Rudolf Macháně, Petr Houska nebo Kateřina Hamrová. To jsou prostí obyvatelé živící se třeba zemědělstvím, řemeslem nebo pořádáním soutěže. To samozřejmě v žádném případě NEJSOU celebrity. A pak tu máme kritickou skupinu těch, co mají tzv. „náběh“, ale nikdo neví zda s nimi počítat jako ze začínajícími celebritami, nebo naopak s póvlem, který se chystá na brzkou mediální smrt. Do této skupiny patří mnoho snílků. Jednak ti, kterým se podaří vypadnout z nějaké vily během prvních dvou týdnů (nikdo si je nestačí zapamatovat), pak ti, kteří opustí SuperStar na 11 – 40 místě(někteří lidé si je sice pamatují, ale už bohužel nikoho nezajímají) a následně skupinka asi dvou set herců ve vedlejších rolích v současných seriálech (kdekdo je sice pozná, ale nikdo neví jak se jmenují). Pro získání potvrzení o tom, že jste celebrita (navrhuji psát to do občanky), by musel zájemce splňovat alespoň jeden z těchto bodů:
1, Dva z padesáti náhodných chodců určí podle ksichtu jeho jméno
2, Byl alespoň jednou vyfocen ve Spy (počítá se i fotka kdy se na někoho nalepí)
Pokud se zájemce nečapne v prvních dvou položkách, budou ho ještě moci zachránit záchytné body:
3, Má slavného příbuzného
4, Má slavného kamaráda
5, Vyspal se s někým z kategorie TOP
6, Nevyspal se s nikým z kategorie TOP, ale říká se to o něm
Myslím, že zákonodárci mají o čem přemýšlet.
Závěrem bych ještě rád zmínil problém, na který minule v diskusi upozornil jeden ze čtenářů Bleskove.cz.
Ve světě si připomínáme světové dny lecčeho. Existují mezinárodní dny mateřského jazyka, telekomunikací, kulturní rozmanitosti, ochrany ozonové vrstvy, nebo třeba tolerance. Věděli jste, že dle OSN byl rok 2007 mezinárodním rokem pouští a rozšiřování pouští a 2006 mezinárodním rokem mikrokreditu? V duchu označení těchto dnů a let, bych si směle dovolil Valnému shromáždění OSN navrhnout ustanovení Mezinárodního dne celebrit. Využil bych třeba data narození nějaké významné celebrity. Koukal jsem na www.osn.cz na volné termíny a líbil by se mi 18. březen. Ten je volný. A kdo má narozky, snad nemusím vnímavému čtenáři vysvětlovat.
Těším se za 14 dnů, Pavel Novotný