Zveřejnil jsem v bulváru pár anonymů, co mi poslali nějací nazdárci, vydávající se za hackery, kteří mi hrozili, že můj web bude mít životnost pár hodin, protože oni se postarají.
Abych ještě vygradoval atmosféru, umístil jsem na web výzvu, že kdo na něj první umístí fotky koz Kateřiny Hamrové (tedy fotku na webu všude dostupnou ke stažení v mnoha podobách), ten dostane pět tisíc.
Ve snu by mě nenapadlo, že to fakt napadne někoho zkusit.
Minulé pondělí vyšel na Super.cz text o anonymech, které mi chodí v souvislosti s novým webem a já to zároveň s velkým humbukem spustil. Maximálně jsem spoléhal na nenávist čtenářů zmíněného internetového periodika, kteří mě (na rozdíl od příznivců z Bleskove.cz) nesnášejí tak, že jim to nedá nekliknout.
Pohodlně jsem se usadil v křesle a zíraje na počítadlo přístupů jsem byl v očekávání věcí příštích. A zíral, protože slovy mého oblíbeného literárního hrdiny Ignacia Reillyho „…Štěstěna otáčela kolem jako opilá“. Abych nezdržoval, vezmu to chronologicky:
08:00 Spouštím web a vychází promočlánek.
10:00 Vítám stotisícího návštěvníka a připadám si jako bůh. Masochisticky si zjišťuji, kolik měl za první dvě hodiny provozu návštěv IDnes a hned všem volám, že méně.
12:00 První telefonát z firmy, která mi poskytuje (resp. poskytovala) hosting. Na jejich server útočí desítky lidí, pokoušející se hacknout moje stránky jakousi připitomělou fotkou nějaké postarší blondýny.
14:30 Půl milionu jednotlivých kliknutí na mých stránkách, 150 000 návštěvníků.
15:45 Opět telefonát z firmy, co mi poskytuje hosting. Jsem dotazován, zdali vím, co je to „flooding“. Nevím, hledám, zjišťuji a není mi dobře. Server je šestkrát přetížen, opravdoví hackeři ho zahlcují daty s cílem jej shodit. Někdo jim tam poslal tři miliony stejných fotek Hamrové s „nechtěně“ vykouklou bradavkou na finále Miss junior. Ech. Pan ředitel firmy mě upozorňuje, že živí patnáct lidí, jejichž denním chlebem je několik set fungujících stránek firem jejich klientů, které za chvíli asi přestanou běžet kvůli kreténovi, který chce být slavný.
18:00 Sžírají mě výčitky svědomí. Kdybych prý poskytovatele hostingu upozornil předem na to, co chystám, připravili by se na to. První hrozba vypnutí webu a žaloby kvůli nabádání k softwarovému pirátství.
18:45 Poslední varování
19:15 Vypínají mi web, děkují za spolupráci, která je bude stát několik dní odklízení škod a doporučují mi spřátelenou firmu, která se zaměřuje na poskytování doménových služeb šílencům mého typu. Žalovat mě nebudou, drží mi palce a prosí mě, ať zapomenu, že existují.
Celková bilance mého vstupu na internetovou scénu: Jedenáct hodin provozu, čtvrt milionu unikátních přístupů, jeden milion dvacet ticíc jednotlivých kliknutí na mých stránkách, jedna vytočená firma, několik desítek spokojených hackerů, nadšený sponzor mých stránek, šest set mailů v mém Outlooku, noční shánění dalšího poskytovatele hostingu a lítost nad tím, že jsem tam nešlehnul reklamní banner, který by mi, při této návštěvnosti, vydělal na úplatky novinářům (aby o mě psali) do konce roku.
Svůj vstup do cyberworldu jsem si představoval jinak, ale přesvědčil mne o jednom zásadním a neoddiskutovatelném faktu: Jsem slavný! Jsem rád, že mi to všichni přejeteJ