|
1.3.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Ráno se mnou točila televize něco pro dokumentární seriál o vzestupech a pádech slavných. Jsem zvědav, kam mě zařadili. Jestli ještě podle nich mířím vzhůru nebo už dolů. Otázky mi ovšem kladli zajímavé – třeba chtěli vědět, co bych poradil těm slavným, co už jsou na dně a neumějí se s tím vyrovnat? Co jsem na to měl bez přípravy říct? Poradil jsem těm padlým, aby si popovídali sami se sebou – že tak určitě najdou citlivého a chápajícího partnera…
Přišel pan fotograf Janeš a fotil mě pro nějaký rozhovor, chtěl taky Soňu, tak jsem si hned večer vyzkoušel, jestli je ...
|
 |
|
|
Číst dále...
|
|
|
28.2.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Byl jsem konečně doktorovi ukázat svoje rameno, které mě bolí od té chvíle, co jsem spadl na lyžích. Zaujala mě sestřička na roentgenu, která se mnou mluvila, jako s malým dítětem, chvílemi jsem jí vůbec nerozuměl. A když mi řekla: „… a natytyčku jste měl to bebíčko?“, tak jsem ji musel požádat o simultánní překlad. Ukázalo se, že se mě ptala, jestli mě to rameno bolelo už na přebírání ceny TýTý.
A taky se mi konečně splnilo velké přání. Navštívila mě dnes moje technická podpora Robert a naučila mě vkládat do tohoto deníčku fotky. Když mě to učil, tak jsem si ho vyfotil a hned jsem si to vyzkoušel, jestli to umím. A umím! Takže ode dneška občas sem vložím nějaký ten snímek…
|
|
|
|
|
|
|
|
27.2.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Snažil jsem se, moc dobré jsem to měl, ale naprostý vítěz dnešního televizního vaření je Peter Topolsky! Já ho pamatuju ještě jako slovenského folkaře, ale dnes je to moderátor a světoběžník. Začal tím, že přinesl recetpy pěti jídel z celého světa – museli jsme to na place stihnout všechno během osmi minut, on toho v praxi moc nenadělal, já jsem kmital podle jeho pokynů, ale povedlo se. Bylo to skvělé a to nejlepší mělo teprve přijít – pozval před kameru dvě Japonky, ty přinesly další skvělá jídla, jedli jsme v závěru o stošest, jedli jsme i když zhasla televizní světla. A Japonky, když viděly, jak nám chutná, se přestěhovaly do kuchyně a přesto, že se ještě točil další díl, obsadily tam jeden pracovní kout a dělaly suši a sašimi a já nevím, co ještě a pořád to vynášely ven a pořád bylo co jíst, každou chvíli někdo odbíhal taky ochutnat… no něco takového jsem při natáčení ještě nezažil.
|
|
|
|
|
|
|
|
26.2.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
|
A zase se točily Chuťovky, z mých receptů nejvíc zaujalo kuře, smažené v kokosu a z hostů bodovali všichni – podával se špenátový pie, drůbeží maso s úžasnou omáčkou a kuchař z mexické restaurace předvedl něco, čemu říkal vosí hnízdo – o tom se mi bude ještě v noci zdát. A na zítřek se do své televizní kuchyně moc těším – budu dělat jelení maso s višněmi a potom škvarkový závin s rybízem!
|
|
|
|
|
|
|
|
25.2.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Pan Mudra, který mě obléká pro televizi, otvíral v Karlových Varech nový butik, tam jsem nesměl chybět. A protože je vtipný, rozhodl se, že využije dnešní významné historické datum a butik nechá rovnou znárodnit. Dlouho jsem se takhle nepobavil, byl tam taky Pavel Nový, zpívaly se budovatelské písně, byly tam i pionýrky, uniforma mi slušela, Mudru jsme odvedli v poutech do nejbližší mexické restaurace a dobře jsme pojedli.
A pak už jsem se začal přesouvat na Slovensko, zastavil jsem se ještě v Praze v Golem klubu na šedesátinách Ivana Mládka, předal dar, nechal se báječně pohostit a za půl hodiny už jsem se měl k odchodu. Když se přítomní divili, co tak rychle mizím, svěřil jsem se jim, že jsem na cestě z Varů do Bratislavy, že jsem měl hlad a že se mi nechtělo zastavovat u Devíti křížů…
|
|
|
|
|
|
|