Deníček
Deníček

V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.
1.5.2002
Milý deníčku...
Největší radost jsem měl ze Soninky, která
z Petřína od Máchy dělala reportáž do Dobrýho kafe, mělo to úspěch, zcela mimo slávu zůstal Lukáš, který jí tam dělal bodyguarda, oba si dnes vydělali celkem 100,- Kč, není to moc, ale už se zajímali, kdy pro ně v médiích bude další práce…
Večerní grilování mělo ještě větší úspěch, než včera, už se těším, jak budu celé léto dělat na grilu pokusy – takovouhle prací bych se chtěl živit.
30.4.2002
Milý deníčku...
Dnešní den nebyl nijak významný, akorát jsem bojoval další bitvu s nahromaděnou korespondencí a prohrál jsem na body, pak jsem se z pracovny vzdálil, aby mohl Lukáš odpovídat nerušeně na dotazy z Pokecu a večer jsme doma slavnostně otevřeli grilovací sezonu tím, že jsem zkoušel marinovat vepřovou kýtu a měl jsem úspěch, takže zítra budeme pokračovat.
29.4.2002
Milý deníčku...
Někde pod Troskami se sešly kuchařky a vedoucí školních jídelen a pozvaly si mě, abych jim povyprávěl o jídle. Moc mě to bavilo, skoro celou přednášku jsem věnoval předsudkům v gastronomii a boji proti nim – doufám, že kuchařinky si z mého povídání neudělaly závěr, že jím jenom brouky, chrousty, kobylky, červy a hady. Hned po mně nastoupil nejlepší italský zpívající policista, kterého znám, Davide Mattioli, a já jsem byl rád, že ho vidím, protože to je opravdu boží člověk.
A příjemnej je taky YEMI, byl dnes u mě na Pokecu a pokecali jsme si i mimo internet.
28.4.2002
Milý deníčku...
Tohle jsem dnes našel v poště, poslal mi to pan Novák a já nevím, jestli mě chválí nebo straší:
„Tak jsem zase po delší pauze pročetl vaše stránky. Moc zajímavé čtení. Zvlášť v deníku mi nejde do hlavy, jestli vůbec některé dny spíte. Jsem o pár let mladší, ale jako pozadí stránek vašeho deníku se mi zjevují kontury koronární jednotky... Čímž chci říct klobouk dolů před vaší vitalitou.“
A večer bylo slavnostní sezení k 10. výročí týdeníku Mosty, kam už léta poctivě přispívám svými fejetony. Nejdřív jsem si popovídal s panem filozofem Kohákem, zdrbli jsme všechny televize u nás i v zahraničí a pak jsem obdržel pamětní medaili za věrnou spolupráci a potom jsem se nemohl odtrhnout od Jana Vodňanského, protože byl v Číně a já se tam chystám….
27.4.2002
Milý deníčku...
Nevím, jestli to, milý deníčku, víš, ale kdysi jsem namluvil pohádku O třech prasátkách pro dětský soubor v Sázavě. Nadšenec jménem Jana Havlátová (kdysi hrála nádhernou holku v seriálu Cirkus Humberto) sepsala muzikál a dokázala ho po mnoha měsících s malými dětmi secvičit v perfektní podívanou. Jel jsem se na premiéru podívat, setkal jsem se s malými herci a v hledišti zavzpomínal na své začátky. Hrál jsem, když mi bylo jedenáct let, taky v takové pohádce – vytvořil jsem roli Kohouta. Dětem jsem se svěřil, že na prase jsem to nikdy nedotáhnul…