|
1.1.2003 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Když jsem si dnes uklízel ve svých mailech, našel jsem fotku, kterou mi poslal jistý pan Daneš, který se – zcela právem – považuje za mého dvojníka. Pobavilo mne to po ránu. Naposledy jsme se vypravili do Parc Chanot, abychom viděli start Dakaru. Od oběda tu byla hlava na hlavě, davy obdivovaly vystavená auta a motorky, ale ani v této konkurenci se náš Rudý drak neztratil a byl stále obléhán.
Start byl famózní. Ozářený park byl narvaný lidma, startovalo se ze startovací rampy, byla to velká show. A po prologu se jela noční etapa do Narbonne. Nejvíc mě dostalo to množství lidí podél silnic a na náměstíčkách – to bylo nade všechna moje očekávání. Všichni projí ...
|
 |
|
|
Číst dále...
|
|
|
31.12.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
|
To je dobře, že máme přejímky za sebou, dneska máme dost času. Všimni si, milý deníčku, jak Jirka odvážně parkuje. Ráno jsme si prošli zdejší trh, hodně mě potěšil černý prodavač, který při pohledu na mě vykřikl „Petr Novotny!!!“. Dělal jsem, že taková setkání mě nevyvedou z míry, ale pak jsem si uvědomil, že chlápek jenom čte mou na krku zavěšenou akreditační kartu. A potom jsme se vydali okukovat místo zítřejšího startu. Bylo tam hodně lidí, ještě větší mumraj, než včera, i naše autíčko budí zaslouženou pozornost. Když jsem objevil Lopraisovu Tatru, tušil jsem, že Karel bude už někde nablízku. Pokecali jsme s legendárním Tomášem Tomečkem, pak jsme chvilku očumovali již ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
30.12.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Když jsem včera v noci přišel na pokoj, přišla mi esemeska: Přijď k nám na 115 na raut. Tak jsem přijal pozvání, chlapci z naší posádky už měli prostřeno, tak jsem neodolal a vzdor své dietě jsem si vzal řízeček a tatranku, abych se odměnil za dosavadní kázeň.
Celý boží den jsme trávili na administrativních přejímkách. Matějská pouť! Nedá se popsat to množství úkonů, které jsme podstoupili, chodili jsme jakýmisi katakombami od stánku ke stánku, odevzdávali množství listin a dokumentů, vyplňovali další formuláře – i ty, které jsme už poslali předem. Platili jsme mnoho Euro, to, co jsem zaplatili už z domova, jsme museli okamžitě doložit, jinak bychom platili znovu. Dostávali jsme kila dokumentů a podivností, mě nejvíc zaujal itinerář všech etap, podle kterého budu muset navigovat. Taky jsme fasovali dalš ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
29.12.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
A jedeme dál. Největší zážitek mám pochopitelně z Avignonu! Jenom ten, kdo mě dobře zná, ví, jak moc mám tohle město rád, vlastně nejradši ze všech měst, která jsem v životě na svých cestách navštívil. Zastavili jsme tu jen na hodinu, ale úplně mi to stačilo, abych nabil baterie aspoň na rok. Je to pořád magické místo, všechno tu na mě hovoří, most stále vede jen do půli řeky,na náměstí jsou pořád různí blázni jako před lety, a je tu veselo a kouzelně.
Marseille! Tady to za tři dny začne. Ještě máme čas, ubytovali jsme se, vyrazili do města. Teď sedím v internetové kavárně, píšu tenhle deník, piju café au lait, z okna koukám na přístav a je mi skvěle…
|
|
|
|
|
|
|
|
28.12.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Tak jsem nakonec nespal ani minutu, v pět ráno jsem začal balit, v šest byla moje bedna připravena k naložení a za chvíli přijel věrný Gambáč, aby mě odvezl do Příbrami, kde jsme měli oficiální start, protože tam Jirka Přibyl má firmu a náš Rudý drak tam už stál a čekal, až ho definitivně naložíme. Tak jsme si připili vevnitř citrónovým fernetem a venku šampaňským a deset minut před devátou jsme vyrazili.
Na tenhle okamžik jsem čekal přes 20 let…
Cesta ubíhala dobře až do okamžiku, kdy se pět kilometrů před hranicemi rozsvítila našemu autíčku kontrolka Check, což znamená, že je problém. Jirka konzultoval pár přátel na telefonu, z nichž jeden dokonce radil okamžitě se vrátit, ale nakonec jsme to riskli a přejeli hranice. Spal jsem celé Německo, vím jen z doslechu, že kontrolka se rozsvítila ještě párkrát a vždycky zhasla. Nevíme nikdo, co to znamená, ale Jirka říká, že ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|