|
1.12.2003 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Hanka Horecká otevřela svou neskutečnou půjčovnu šatů a kostýmů, má tam taky šaty známých osobností, sám jsem jí jedno své bizarní sako věnoval a druhé přinesl na dnešní slavnostní otevření. Uváděla to Maruška Tomsová, kromě mne byla za kmotra ještě Yvone Přenosilová, obě dámy jsme po hodině naložili do auta a přejeli na další raut...
Frekvence 1 slavila 10. výročí. Bylo hodně našlapáno, mezi hosty třeba Michal Prokop nebo Michal David, báječně hrál a zpíval Olympic, s nima jako host Petra Janů. Rozdávaly se taky různé veselé ceny, všechny si je odneslo
 |
|
|
Číst dále...
|
|
|
30.11.2003 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
|
Naše show pro cizince Prague Party už vypukne za půl roku, je třeba začít makat. Lenka je koordinátora veškerého náboru, tak jsme si ji dnes s Oskarem pozvali a začali tradici pravidelných setkání nad aktuálními úkoly. První úkol jsem ovšem dostal já – připravit základní textový materiál pro naše i zahraniční agentury tak, aby se to zítra mohlo zadat k překladům a příští týden rozesílat. A jeden z posledních oddychových dnů tomto roce byl v čudu. Kromě toho jsem ještě dokázal mnoho dalších administrativních drobností a pravidelnou údržbu kávovaru, úklid masožravek a zlikvidoval jsem 50 dlužných mailových odpovědí. A už taky začínají ankety s originálními otázkami „Jak budete slavit Vánoce (Silvestra)“ a „Jaká si dáváte předsevzetí do Nového roku“ – tak pět denně už absolvuju, ale ono toho ještě přibude…
|
|
|
|
|
|
|
|
29.11.2003 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Ráno jsem si objednal u mladého Huťky individuální trénink, protože jsem věděl, že mě večer čeká náročná exhibice. Jsem úplně z formy, protože jsem dlouho nehrál. Lukáš, který se připojil, byl mnohem lepší, než já, přestože to je naprostý začátečník. Nejvíc ze všeho si přál setkat se s prezidentem republiky a získat od něj podpis do památníku, což se mu podařilo už při obědě. Já jsem hned splnil úkol od Petra Rychlého informovat hlavu státu o tom, že ten Petr Rychlý, který je podepsán pod hanopisem o Klausovi, není totožný s Rychlým bavičem.
Odpoledne naše vypečená trojice Šíp – Náhlovský – Novotný zkoušela svůj výstup na večer, Náhlovský se děsil, že neumí moc text a Šíp byl roztěkaný, protože mu odvezli Ivu do porodnice. Na zkoušce už jsme se sešli všichni, i Lucka Bílá, a konečně jsem se doz ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
28.11.2003 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Vyřídil jsem snad padesát telefonátů, které jsem si chystal už od léta. Někdy jsem ani nevěděl, proč mám dotyčnému volat, ale většinou jsme si to vyjasnily a moje odporně naditá počitačová složka Úkoly se zmenšila skoro na nulu. Ještě v nevyřízených mailech mám přes dvě stovky dluhů, ale i na ty dojde, přísahám.
S věrným řidičem Gambáčem a s Lukášem, který mi byl přidělen na hlídání, jsme v noci vyrazili do Přerova, protože zítra se tam bude udělovat Zlatý kanár nejlepším tenistům. Všichni, na které jsem se těšil, už byli na místě, ovšem asi někde mimo hotel. V baru jsem zastihl jenom velkopodnikatele Kelovského, který bavil hlouček hostů neskutečně veselým vyprávěním o svých podnikatelských začátcích. Jak říkáme, my komici, „jenom to nasvítit“ a byl by to hotový vstup do jakéhokoliv zábavného pořadu. Chvílemi jsem se smál, až mi tekly slzy.
|
|
|
|
|
|
|
|
27.11.2003 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Fotil jsem se na titul Receptáře prima nápadů, panečku to byl záhul. Vytahal jsem ze skříní skoro všechno, co tam bylo, málem došlo i na Mirčiny svatební šaty. Vyzkoušeli jsme všechno možný, uvidíme, co si vyberou, až mi pošlou vzorky, podělím se s Tebou, deníčku.
Stav relativního volna pokračoval, odpadla mi totiž cesta na Slovensko a tak šupky hupky na korespondenci, maily, telefonáty… a protože děti si půjčily nějaký videokazety (Soňu jsem načapal, jak sleduje Kluci to chtěj taky!), tak jsem z toho balastu vytáhl Samotáře a konečně jsem to viděl. Dobrý!
|
|
|
|
|
|
|