Deníček
Deníček

V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.
1.8.2004
Milý deníčku...
(Myslím, můj deníčku, že víš, jaká teď přijde věta…) Skoro celý den jsme prospal.
Tělo si vybralo svůj dlouhodobější dluh i s úroky. V pauzách mezi mdlobami jsem plaval v bazénu, prohodil pár slov se spolubydlícími a pod záminkou, že si jdu číst noviny, jsem omdlel znovu. Je tu nádherně a představa, že tu budu měsíc, mě přímo nadnáší.
Večer jsme tradičně vyrazili vzhůru na Mochos, na moje zamilované náměstíčko do mé oblíbené taverny na pár řeckých specialit. Majitel z nás měl takovou radost, že když jsem ho požádal, aby nás vyfotil, třásly se mu ruce a fotku dokázal až na druhý pokus. Pojedli jsme skvostně a v noci ještě pořádal Robert projekci svého filmu z katamaránu. Zájem o dokument byl veliký...
31.7.2004
Milý deníčku...
Dnes bys mohl mít, milý deníčku, důvod k malé oslavě – tohle je můj 1000. zápis! Znamená to, že už tisíc dnů si vedu internetový deníček a ještě mě to nepřestalo bavit.
Přesun na Krétu by byl v pohodě, kdyby zase nebyl problém můj skútr. Tentokrát jsem ho připravil pro transport perfektně, přesně podle dispozic, ale nebylo mi to nic platné. Těsně před odletem mi ho odmítli z bezpečnostních důvodů naložit, odlet se kvůli tomu zpozdil – trapas, všichni věděli, že je to kvůli mně. Tak aspoň, že se podařilo ukecat naložení elektrické koloběžky…
Ovšem ani ta do Heraklionu nedoletěla, kdoví, kde je jí konec, určitě ji nechali v Praze. Hledání a dohadování trvalo pěknou dobu. Takže teď na mě pro změnu čekali všichni v autobusu od letiště….
Ale mám své zásady, jen se autobus rozjel, už jsem na to nemyslel a když jsem ve vile Philoxenia kouknul na to, jak se první nadšenci vrhli do bazénu, už jsem ani nevěděl, že nějaká přibližovadla má ...
Číst dále...
30.7.2004
Milý deníčku...
Vdávala se krásná spisovatelka Klára Janečková, dcera krále triček a vyšívaných košil, pana Janečky. Byl jsem poprvé v životě na svatbě v kostele, ale jako svědek jsem obstál a manželství svým podpisem potvrdil. Za naši požehnanou firmu se dostavil ještě Xaver Veselý a Julián, mezi vzácnými hosty nechyběl Jirka Krampol. Svatba byla pro menší valašské městečko bezesporu mimořádná událost.
Dlouho jsem se nezdržel, spěchal jsem zase domů – zítra letím na Krétu!
29.7.2004
Milý deníčku...
No jo, Kréta se blíží, resty narůstají, snažím se stíhat. Ještě jsem dnes trošičku předtáčel, dával jsem po telefonu rozhovor Rádiu Vysočina, měl jsem zajímavou schůzku se zástupcem jedné velmi silné finanční skupiny a docela se těším , co z toho vzejde.
Nejlepší příloha ke všem masům a uzeninám je Orientální salát. Jsou to v podstatě zavařené meruňky s cibulí, šílená kombinace, ale nesmírný efekt. Lenka se do toho dnes pustila, Mirka se taky zapojila… sláva, máme zase zásobu tohoto unikátního dlabance. Zítra to musím znovu naučit své posluchače…
28.7.2004
Milý deníčku...
Ráno byla ještě Dagmara hostem v mém Dobrém kafi a pak už ji Pavel odvezl na letiště.
Já musel předtočit přes dvacet Dobrých kafí, abych mohl v sobotu v klidu odletět na Krétu.
Hanka se už zřejmě z katamaranu vzpamatovala, dala si se mnou rande v televizi, odvedla mně do skladu kostýmů a tam mě skvěle připravila na fotografování pro titulní stranu Mladého světa. Rozhovor se mnou se zřejmě bude jmenovat JÁ NEJSEM MAFIÁN a na fotce budu vypadat jako Don Corleone. Hanka rozhodla, že mám odjet do fotoateliéru rovnou v kostýmu, to byl náročné, zvlášť vystupování z auta a přechod přes živou ulici, myslím, že řidiči ze mě měli druhé Vánoce. Pan fotograf mi slíbil, že pár vzorku pošle… to víš, milý deníčku, že na tebe nezapomenu.
Dvě nejhezčí holky z mé firmy (Lenka a Alenka) se dnes sešly s vede ...
Číst dále...