|
21.11.2006 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Můj první cíl byl Bangkok, tušil jsem, že tu ztratím den, ale chtěl jsem udělat všechno pro to, abych se nějak dostal koncem týdne do Šanghaje. Cesta mi v noci ubíhala skvěle, přece jenom nebyl takový provoz. Když jsem dorazil do města, hned jsem se vydal hledat čínskou ampasádu, šlo to dobře, v půl šestý ráno už jsem před ní stepoval. Hlídkující voják mi sdělil, že konzulát otvírá v devět, tak jsem ho nechal ještě navíc hlídat moje autíčko a šel jsem do života. Uličky kolem ambasády žily jako ve dne, mám tuhle atmosféru rád, vůbec se mi nechtělo spát, prošel jsem se, našel si dokonce internetovou kavárnu, uběhlo mi to rychle, mezi žadateli o vízum jsem byl první.
Moje zlé tušení se nepotvrdilo. Celá procedura trvala 5 minut, slíbili mi vyřízení expresně, tedy do odpoledne! Paráda! A teď ještě letenku…
Takže pokus prorazit přes celé město ve špičce až na letiště. Příšerný! To jsou šílenci, ti, co budovali tenhle dopravní systém! Všechno, co
má sloužit řidičům – značky, světla, informační tabule…. ...
|
 |
|
|
Číst dále...
|
|
|
20.11.2006 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Zdá se, že let do Šanghaje bude problém, všechny letenky jsou vyprodány, aspoň to tady v Pattayi v cestovkách tak vypadá. I vízum do Číny nemusí být tak jednoduché. Nevadí, nevzdávám to, zkusím zítra štěstí v Bangkoku.
Takže jsem i dnes pěkně odpočíval u bazénu a na terase s mým výhledem, nic mi nechybělo ke štěstí, mezi maily jsem našel i jeden, kterým mi předkládá paní Pallayová ke korektuře mou knížku HAMM+MNYAM
(Finom kávé című műsor válogatott receptjei) přeloženou do maďarštiny. Zkontroloval jsem jenom postup u prvního receptu na kuře Torrevieja a jsem spokojen. Uznej sám, milý deníčku:
A besózott és borsozott combokat sütőben aranyszínűre sütjük. Közben kifőzzük a zöld metéltet. A kész combokat külön-külön befedjük a még meleg metélttel, bőven megszórjuk reszelt ementáli sajttal és sok oregánóval. Sütőben addig sütjük, míg a sajt ráolvad a tetejére. Felszolgálás előtt egy kicsit felöntjük a k ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
19.11.2006 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Spojení se Soňou úspěšně navázáno, ovšem letenku do Šanhaje pořád nemám, ale nevzdávám se. Nemám bohužel ani čínské vízum, no uvidíme, je neděle, to se blbě lítá po cestovkách.
Takže jsem ještě odpočíval většinu dne u bazénu a na terase a studoval poštu. Přišel hezký mail od pana ředitele Tlustého, reagoval na žofínské oslavy:
Vážený pane Novotný, velice mnoho (chtěl bych napsat strašně, ale to je strašné slovo) děkuji za Vaši námahu. Dopadlo to perfektně, což doufám už víte. Až se vrátíte z daleké ciziny, rád bych Vás pozval na skleničku čehokoliv, jako dík za úspěch našeho (z mého pohledu) šíleného podniku.
Ještě jednou děkuji. Petr Tlustý
Taky jsme vyrazili do nové restaurace "U Velana". S tou původní nebyl Milan spokojen, tak vyměnil podnik, znovu zařídil vstřícnost k Čechům - a zas mám kam chod ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
18.11.2006 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Pochopitelně jsem se probral až v poledne, pokochal se výhledem z balkonu (na tohle jsem se se těšil!) a šel se dospat k bazénu. Povídali jsme si s Milanem o zdejším skvělém klimatu a o tom, že tady v téhle době skoro nikdy neprší. Připomněl jsem mu, jak tu pršelo, když jsem tu byl s Ringem a doložil to ukázkou z našeho cestopisu. Tohle je pasáž, kde se píše o Milanovi:
Do pokoje vtrhl Velan s vytřeštěnýma očima v nichž se zračilo odhodlání vzít si život. Oba jsme se s Petrem lekli. Prší, vyhrkl Milan a vzlykl.
No a co….? - divíme se s Petrem. Prší, opakoval Velan z vytřeštěnýma očima. Vy jste si nevšimli? Naše zraky zamířily k oknu a opravdu – venku lilo. No a co….? - povídá Péťa, co jsi z toho tak přešlej! Ty si nepamatuješ z domova déšť?
Ale jo, naříkal Velan. Tady pršelo naposledy touhle dobou, kdy v Rusku ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
17.11.2006 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
V letadle jsem spal jako andílek, mám v tomhle šťastnou povahu, usnu kdekoliv si poručím.
Poprvé jsem přistál na novém bangkokském letišti, což je monstrum, jaké se hned tak nevidí. Udělal jsem tradičně první snímek a nejdřív jsem se postaral o tom abych tu měl auto. Pak jsem začal přemýšlet o tom, že bych odsud mohl časem zaletět navštívit Soňu do Šanghaje a chtěl jsem se něco dozvědět o případné letence. Ale neuváženě jsem se svěřil té slečně u přepážky, která mi půjčovala auto – a ta, jako správná pohostinná Thajka, zavřela pobočku a vydala se mi pomoci, což v praxi znamenalo, že jsem ztratil skoro hodinu bezúčelným chozením po tom obřím letišti, protože slečna věděla totéž, co já… Nakonec jsem ji musel nakecat, že jsem si Šanghaj rozmyslel. Doprovodila mě až k vozu, takže jsem musel odjet, i když jsem se chtě ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|