|
1.11.2003 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
A zapomněl jsem včera ještě vzpomenout na to, že při předvádění vichru, zvaného Twister, jsem si uvědomil, že podobná scéna ve filmu opravdu byla a že tam tenkrát letěla vzduchem živá kráva. A jen jsem na to pomyslel, už kolem nás ve vzdušném víru kráva letěla a hodně bučela. Ani jsem tomu už nedivil, v Universal Studios je možné opravdu všechno.
Ovšem to bylo včera, dnes jsem jel zase po dálnici mnoho hodin do Miami, abych potěšil zdejší krajany. Zaplnili všechna místa u stolů a bavili se dobře, já taky. Dlouho jsem se nezdržel a protože jsem byl ve formě a protože rád řídím, pokračoval jsem hned v noci v cestě na jih. Ještě v Miami jsem se ovšem seznámil s japonským podnikem, dal jsem si tam na noc suši a krevetovovu polévku. Cestu jsem pozdě v noci přerušil a teď zalehnu. Mám pocit, že do Key West bych měl jet ve dne…
|
 |
|
|
|
|
|
31.10.2003 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Uskočil jsem metr dozadu. Po pultě stánku se sendviči lezly hnusné velké mouchy a dokonce jeden masitý červ. Hezky jsem naletěl, dnes je přece Halloween!
Vrátil jsem se do Universal Studios, abych se mohl věnovat jenom filmům. Celkem 21 atrakcí jsem úspěšně absolvoval, jsem vyskákán a vytřesen na týden dopředu, bojoval jsem s mnoha nepřáteli, i s ohněm, vodou a zemětřesením - to se mimochodem povedlo hodně. Byla to součást show o filmových tricích, (vystupovali tam dobrovolníci z řad diváků, řezali jim ruce, házeli je z vysokých výšek na beton, nechali je řídit ponorku…), kde nás převáželi mezi studii metrem a najednou vlak zastavil, zhaslo světlo, nastaly otřesy a pak se děly věci: třáslo to s námi, otvírala se země, shora se propadl na nástupiště náklaďák, začal hořet rozlitý benzin, vlak z protisměru vykolejil až na nástupiště, po schodech se začala valit voda a nak ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
30.10.2003 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
|
Celý den jsem strávil v zábavním parku Universal studios a bylo to málo, zítra tam musím ještě jednou. Dnes jsem absolvoval mimo jiné Poseidonovo show, což byla úžasná podívaná a napínavá cesta vodní tříští, ohněm a výbuchy, sledovali jsme z bezprostřední blízkosti velmi realistický boj bohů, celé to putování bylo hodně efektní. Taky projížďka po řece Jurským parkem stála za to. Když jsme se na konci vynořili z vodní tříště, byli jsme pochopitelně vyfoceni v tom nejdramatičtějším okamžiku a vzápětí vyzváni ke koupi této předražené podobenky. Ovšem já, drobný škudlil, jsem přišel na lepší nápad. Namířil jsem foťák na obří obrazovku s fotkou našeho člunu, abych takto získal snímek zdarma. Nebudeš mi to, milý deníčku, věřit, ale s takovými vyčuranými Čechy tu počítají. Jen co bleskl můj foťák, obrázek z obraz ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
29.10.2003 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Ráno jsem vůbec nesnídal, chtěl jsem vyhladovět do skvělého oběda, který jsem si naplánoval. K radosti mi stačil jen nádherný, hodně teplý den, jeden letmý pohled z terasy mého pokoje a trocha vyblbnutí ve zdejším vodním podniku, který si říká „MOKRÝ A DIVOKÝ“. Jsou to, jak říká Karel Šíp, vodní frky, prostě zábavný park pro cvoky.
Oběd jsem si vybral z inzerátu jedněch místních novin, který byl doplněn kuponme na výraznou slevu. Podnik vypadal jako místo, kde bych chtěl být pochován - orientální bufet typu „sněz, co můžeš“, oběd za 5 dolarů a hlavně: jasná orientace na dary moře, tedy ryby, mušle, chobotnice a jiná drobotina. Místo jsem dlouho hledal, chvílemi jsem hlady přestával vidět. Když jsem byl na místě, projetý benzin cenu oběda mírně zvýšil, ale co by bufeťák mého typu za dobré jídlo neobětoval! Výběr jídel byl ovšem
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
28.10.2003 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Konečně Orlando! Tohle bude jasně láska na první pohled. Celá oblast zaměřená vyloženě na zábavu! Tady budu dlouho, to je jasný.
Cesta sem byla příšerná, protože lilo jako z konve, provazce deště bičovaly auto tak, že jsem chvilkami nic neviděl a takhle jsem jel stovky mil. Ovšem Florida nezklamala, jen jsem přejel hranice, déšť ustal a dokonce se mi zdálo, že je poněkud tepleji.
Orlando se mi přihlásilo poprvé už asi 5 hodin před cílem obrovským billboardem, který propagoval jakési orlandovské prázdninové centrum, které přímo tady, na dálnici, s předstihem zařídí ubytování, vstupenky, slevy, atrakce zadarmo a ještě prý dostanu nějaký dárek. No, nekupte to, zvlášť, když těch poutačů bylo asi padesát. Tak jsem konečně asi 600 kilometrů před Orlandem sjel na to místo, které jsem si představoval jako malé propagační městečko, plné cestovek, agentur, předprodejů a poutačů. Místo toho jsem narazil na uni-buňku, která obsahovala jednu paní. ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|