Deníček
Archiv
Fotky
Ivokenko
Ringova galerie
Snídaně
Vtipy
Kontakt
Mňamky
Pohoda
Pokec
Přesmyčky
Obchod
Weby
Otázky
Astrolog
Tvorba
Cesty
Škola
Archív
<
leden 2004
>
po
út
st
čt
pá
so
ne
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
Měsíce
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005
červenec 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
květen 2004
duben 2004
březen 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
srpen 2002
červenec 2002
červen 2002
květen 2002
duben 2002
březen 2002
únor 2002
leden 2002
prosinec 2001
listopad 2001
říjen 2001
Všechny deníky
Milý deníčku...
Výrazy
Fráze
Deníček
Deníček
V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.
Předchozí
Následující
1.2.2004
Milý deníčku...
Libor nás odvezl k
místnímu stadionu,
kde je každou neděli obrovský trh a dobřese tu
nakupuje.
Pořídili jsme hodně dárků, (já jsem se tu zase po čase setkal s pověstným
durianem
- neskutečně smrdícím a skvěle chutnajícím ovocem) a pak jsme se vydali na malou túru po zdejších
vyhlídkách.
Je tu nad Honolulu pár pěkných
kopců,
odkud je krásný
rozhled po kraji.
A abych nezapomněl – dostali jsme k dispozici
autíčko,
ve kterém bych si asi v Řeporyjích po náměstí
projet netroufn ...
Číst dále...
31.1.2004
Milý deníčku...
Polynéské kulturní centrum
je vlastně obrovský zábavní park, rozdělený na mnoho „ostrovů“, všude se něco děje, každý ostrov má své show, svou výzdobu, své obchody a expozice. Je to zábava na celý den, náš průvodce si říkal
Bobo,
převyprávěl nám v autobuse celý svůj život, postěžoval si na nedostatek peněz a vzápětí navrhnul, že když se ho budeme v parku celý den držet, že se neztratíme, ale bude nás to stát 10 dolarů navíc. Tak jsme odmítli, já jsem se ještě v žádném zábavném zařízení neztratil a tak jsem se snažil, abychom stihli všechno, což se stejně nepodařilo – po něžném
uvítání
s polibkem jsme začali projížďkou lodí po celém areálu (najdeš nás, milý deníčku, na
této fotce?
), pokračovali jsme na domácím „ostrově
Číst dále...
30.1.2004
Milý deníčku...
Havaji se říká „duhový stát“ – po včerejšku a po dnešním ranním pohledu z terasy našeho hotelu to
docela chápu.
Sice jsme původně chtěli odpočívat po včerejším náročném výletu, takže jsme se rozložili na pláži a já občas odbíhal pracovat k počítači, ale už v poledne nás to začalo přitahovat k tomu deštnému pralesu ze včerejška…
A tak jsem svižně zorganizoval
malou výpravu,
pralesní vůdkyně nás vybavila lepší obuví, igetilem proti dešti a bambusovými holemi a po chvíli pěšího putování už jsme se cítili, jak v
Jurském parku.
Máme oba rádi takovéhle bizarní
pralesní úkazy,
cestou jsem svou paní přesvědčoval, že je třeba jet do Afriky a zdálo se, že naléhání nebylo úplně odmítnuto… Uvidíme…
Šlapali jsem pár hodin kolem
Číst dále...
29.1.2004
Milý deníčku...
Nebudeš mi to, deníčku, věřit, ale tahleta rozkošná
stráň,
přímo svádějící k příjemnému posezení, je celá z papundeklu, prostě umělá, i šutry jsou umělý, i tráva… Ale je to přece jenom výjimka, jinak je tady na
Hanauma Bay
všechno pravé, je to nádherná pláž – ty
tmavé skvrny ve vodě
jsou korály. Viděli jsme dnes
pláží hodně
- vzala si nás dnes na starost zdejší obyvatelka,
paní Míša,
která s námi poctivě objela celý ostrov OAHU. Ukážu Ti, milý deníčku, pár fotek, abys viděl, kde všude jsme dnes byli.
Mirce
se ráno nejvíc líbila
Bl ...
Číst dále...
28.1.2004
Milý deníčku...
Ještě jsem Ti, můj milý deníčku, vyfotil na památku naši
plážovou třídu
a
náš hotel,
kde v devátém patře bydlíme, tam co ukazuje šipka…
Loď, na kterou jsme se nalodili (u vchodu tančil speciální
"vítací výbor"
), nám slibovala skvělý výhled, večeři, západ slunce, havajskou muziku a polynéské show. Splnilo se všechno, to byla dobrá investice.
Ještě, než se setmělo, jsme viděli hezký
kus Waikiki
a projeli jsme kolem
Diamantové hory.
Zapózovali jsme si
s mořem
a šli na báječnou večeři, od které jsem pořád odskakoval, abych neprošvihl
Číst dále...