|
1.7.2004 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
… takže jsem vstával zase až po poledni, dál už se spát nedalo, protože do té doby prázdný hotel se v mžiku zaplnil snad dvěma stovkami sexuchtivých Japonců.
Odpoledne jsem věnoval originál thajské masáži, přidal jsem i pedikúru a manikúru, prostě jsem utrácel v Salonu krásy a pak jsem řešil, jestli se dá v lednu příštího roku objednat karavana slonů na cestu džunglí. Zatím to vypadá dost složitě. Při jednom jednání jsem dostal zcela překvapivou večeři – byla speciálně pro mě a hodně se lišila od místní kuchyně. Ale přišlo mi to k chuti, i když to byl z hlediska mých cestovatelských stravovacích zásad velký prohřešek…
|
 |
|
|
|
|
|
30.6.2004 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Už jsem v mé oblíbené Pattayi, hotel, ve kterém bydlím, má i svůj vlastní oltář, kam personál nosí denně Budhovi snídani. Budha si, myslím, ještě nikdy nevzal, takže ráno odnesou staré jídlo a přisunou nové. Hotel se jmenuje „Výhled na moře“, já ovšem na moře z pokoje nevidím, ale i tak mám z postele hezký výhled.
Bílého dne jsem si moc neužil, protože jsem hodně spal, něco mi říká, že tady budu žít v noci. Nejde jenom o noční život, ale Mistrovství Evropy v kopané se tu přenáší ve tři ráno. Takže jsem jenom zkontroloval, zda jsou všechny holky v Pattayi na svých místech, dal si kafe a zasedl k fotbalu…
|
|
|
|
|
|
|
|
29.6.2004 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
V Bangkoku jsem nejdřív absolvoval proceduru udělování víza. Vůbec nechápu, proč musím v Praze na vyslanectví, tam čekat, pak přijít další den znovu. Tady je to za 5 minut, přepážka zela prázdnotou. Přistáli jsme ve čtyři hodiny ráno, takže jsem musel klepáním na okénko vzbudit referenta přes půjčování aut. Transakce se povedla, do města jsem vyrazil za svítání.
Měl jsem dopoledne jednání s vysokým komisařem přes thajskou turistiku - šlo o podporu pro náš film Thajská masáž a myslím, že je vše na dobré cestě, domluvili jsme svižně. Docela mě pobavil svým nelíčeným údivem nad tím, kde jsem takhle po ránu sehnal tak krásné auto.
Vzápětí jsem Bangkok proklel do horoucích pekel, takovou zácpu jsem ještě v životě nezažil. Jsem trpělivý, umím čekat, ale tady se to prostě
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
28.6.2004 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Tradičně jsem nespal ani minutu, v sedm ráno jsem se zvednul od počítače, posnídal a vzal jsem to z Ruzyně přes Ukrajinu do Thajska.
První část cesty mi pochopitelně uběhla velmi svižně, protože jsem usnul v okamžiku, kdy jsem dosedl do sedadla a vzbudil se, když hlásili přistání v Kyjevě. Tamní letiště je už na cestě do Evropy, kam dorazí pravděpodobně za padesát let - neskutečný chaos, zjistit, kudy jít, odkud je odlet, kde je tranzit… to vše vyžaduje trpělivost, znalost jazyka a železné nervy. Jednu chvíli už jsem byl v čele bloudící skupiny Čechů, kterou jsem během hodiny převedl tam, kam jsme potřebovali. Pak se ještě dlouho čekalo, jakékoliv občerstvení velmi problematické, stejně se mi ale podařilo
za dolar směnit pirožek. Jinak nuda, jediné vzrušení byl příchod obrovské skupiny ortodoxních Židů, kterým se ale nechtělo moc do konverzace,
V letadle jsem seděl vedle sympatické dívky, která si pochvalovala, že bude mít dobrou ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
27.6.2004 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Amfora hrála v Zichovci a asi tam na nás budou dlouho vzpomínat – vyhráli jsme 11:4, dva góly vstřelil Roman Skamene, během mého krátkého pobytu na hřišti se všichni profíci pod vedením Franty Veselého snažili, abych i já dal gól, ale nepovedlo se…
Nejlíp mi na těchto akcích jde pózovaní na nejrůznějších příležitostných fotografiích.
Odpoledne začal můj tradiční nekonečný maratón psaní a vyřizování, který vždy před nějakou mou cestou nemá konec. Teď, když píšu tyhle řádky, jsou dvě hodiny v noci a postýlka v nedohlednu…
Nevadí, Thajsko už čeká….
|
|
|
|
|
|
|