Deníček
Archiv
Fotky
Ivokenko
Ringova galerie
Snídaně
Vtipy
Kontakt
Mňamky
Pohoda
Pokec
Přesmyčky
Obchod
Weby
Otázky
Astrolog
Tvorba
Cesty
Škola
Archív
<
únor 2004
>
po
út
st
čt
pá
so
ne
26
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
1
2
3
4
5
6
7
Měsíce
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005
červenec 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
květen 2004
duben 2004
březen 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
srpen 2002
červenec 2002
červen 2002
květen 2002
duben 2002
březen 2002
únor 2002
leden 2002
prosinec 2001
listopad 2001
říjen 2001
Všechny deníky
Milý deníčku...
Výrazy
Fráze
Deníček
Deníček
V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.
Předchozí
Následující
25.2.2004
Milý deníčku...
Příjemný den (vítězství pracujícího lidu)! Ráno jsem si udělal výlet do Kralup za Luckou a její manikúrou, pak jsem měl zkoušku u Luďka Soboty. Napsali jsme mu s Ivanem do Dobrot scénku, kde bude hrát Richarda III., já budu hrát jeho bratra Clerence a Kateřina Brožová jeho hrb. Luděk je náročný, dlouho jsme si s textem hráli, leccos škrtnul, ale hrál to báječně, na to se těším.
A zajel jsem si do Hořovic, vyzkoušet si v butiku
nové sako
a porovnat, jestli sluší víc mně nebo
panu Mudrovi.
Je to sako do dalších Dobrot a navíc zítra budu za manekýna a tenhle model bude mít premiéru.
24.2.2004
Milý deníčku...
Musel jsem se začít připravovat na sobotu, rád bych v jedné televizní show pokecal o svém automobilovém umění, zvlášť o mém mnohaletém závodnickém působení ve formuli FORD FIESTA. Už jsem si vytáhl i závodnickou kombinézu a boty.
A tady tu, deníčku, přikládám ten monolog, který včera tolikrát zkopala – fakt chuťovka: Teď to mám fakt složitý – nesmím to poplést. U nás na kopci bydlí vedle nás rodina a ti A jejich dcera teď bude mít radost, protože má nejradši syna. Maminka zbožnuje tatínka a tatínek má rád maminku… té druhé rodiny, jestli mi rozumíte. Moc ne, že jo?
Ti naši sousedi se jmenují Dřímalovi, ale to není podstatný. Ta druhá rodina jsou Preissovi. A všichni jsou herci. A maminka Dřímalová má ráda tatínka Viktora, tatínek Dřímal má rád maminku Janu a dcera Dřímalová má ráda syna Martina. Je to teď jasný? A když třeba je v televizi tatínek Viktor, tak maminka Dřímalová se nedívá. A když tam byla maminka Jana, tak tatínek Dřímal dřímal. A ta jejich dcera Dřímalová teď bude mít rados ...
Číst dále...
23.2.2004
Milý deníčku...
Ráno bylo na Frekvenci 1 veselo, probíralo se Tý Tý, nejrozvernější byl Leoš Mareš, který napodoboval moderátora Aleše Cibulku, obzvláště výslovností slova
"publikum".
Leoš mu hlavně vytýkal (a to já ovšem souhlasil) jeho vtip o smíchu publika v zábavných pořadech, který prý není vždy originálním smíchem, ale často smíchem vestřihnutým ze starších pořadů, které zábavné opravdu byly. Tak tento bonmot z úst člověka, který za celý večer nedokázal diváky rozesmát ani jedním fórem, byl přece jenom silný kafe, to má Leoš pravdu. Mezitím Marešův kolega Hezucký nevhodným zaparkováním
zablokoval dole dopravu,
všichni jsme se hodně nasmáli, až mi došlo, že policie dole může být taky kvůli mému autu na chodníku – prostě před barákem bylo veselo a z oken to komentoval
zbytek redakce.
Večer jsem to nevydržel ...
Číst dále...
22.2.2004
Milý deníčku...
Radiodárek se tentokrát točil za rohem, v klubu Mlejn ve Stodůlkách, hrála tam hodně dobrá a naprosto neznámá skupina
Altai
a taky notoricky známá skupina
Paleček - Janík
. Ti ovšem měli jednu novou písničku, kterou jsem neznal a ta mě rozesmála až k slzám. Byla tam taky spisovatelka a feministka
Alexandra Berková
a nejvíc mě zaujal kultovní spisovatel
Petr Šabach.
Na jevišti to byl celkem nemluva, ale u stolu se při popíjení hezky rozpovídal. Byl tak zábavný, že jsem se zdržel snad dvě hodiny, dávno jsme měl být doma, ale poslouchal jsem toho charismatického idola dnešních studentů a musím uznat, že je to zvláštní typ. Musím ho někdy pozvat na oběd.
21.2.2004
Milý deníčku...
Na Tý Tý se se mnou vypravila Lenka, máma se v její prospěch dobrovolně vzdala vstupenky – a dobře udělala. Sedět na jevišti v přímém přenosu jak na hanbě celé dvě hodiny – to bylo opravdu utrpení. Navíc jsem se hodně nudil a nechtěl jsem to na sobě dát znát, pořád jsem měl ve tváři trvalý úsměv, ale dalo to práci. Jediná odvážná mezi námi, laureáty, byla Valérie Zavadská, která si najednou uprostřed přenosu vzala krabičku cigaret a jeviště opustila. Vrátila se asi za deset minut, docela jsem jí tu odvahu záviděl. Novému Baviči roku Hronovi jsem blahopřál mezi prvními, přeju mu to, pamatuju jeho začátky, měl to těžký a byl vždycky dobrej.