|
26.6.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Nejlíp mi jdou voleje, ovšem jenom při nácviku, myslím, že ve hře je používám málo, protože jsem tenisový zbabělec, který všechno, co se v tréninku naučí, při hře nepoužívá, protože se bojí, že zkazí úder.
Už jsme si zvykli, že při našich trénincích se kolem plotu shromažďují dívky a nijak to nepřeceňujeme. Dnes se dostavila skupinka asi osmi (nejstarší mohlo být 15) a ty za plotem dojemně zpívaly lidové i populární písně, občas toho musely nechat, protože Náhlovský je pozval dovnitř na sesbírání všech míčků – ovšem pak je zase vykázal za plot s prosbou, aby pokračovaly ve zpěvu. Musím říct, že z ostatních kurtů nám chlapci hodně záviděli…
A do mé fotogalerie přidávám doktora Ivo Jahelku a perspektivní dvojici Dvořák - Merta.
|
 |
|
|
|
|
|
25.6.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Aby tohle psaní nebyla stereotypní nuda, pokusím se, milý deníčku, postupně představit své spolužáky v Huťkově tenisové akademii – tohle je Pavel Nový a takhle vypadá při hře František Nedvěd.
Trochu se mi zlepšuje bekhend, Náhlovský chodí na tréninky jenom odpoledne, protože prý by měl kyslíkový dluh. Stále mě provokuje, že mě zase porazí, ale vsadit se zatím nechce, prý až se vrátí ze čtvrteční lékařské prohlídky.
|
|
|
|
|
|
|
|
24.6.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Už mi ta Akademie začala, vůbec nejsem zvyklý na tolik pohybu, ráno půldruhé hodiny, odpoledne 45 minut ostrého tréninku, pak ještě volné hraní, na to mě zatím neužije, protože mám tradiční spánkový dluh, spal jsem každou volnou chvíli, ani jsem se pořádně nenajedl, těšil jsem se na společnou úvodní večeři v osm, ale už po sedmé mě probudila esemska od Šípa: „Kde jsi? Už se jí!“
Vyděsil jsem se, že jsem prošvihl jídlo, původně jsem mu chtěl odepsat: „Já myslel, že je to až v osm“, ale pak se mi to zdálo dlouhý, napsal jsem jenom „Už jdu!“ a vyběhl jsem z pokoje, ani jsem se neučesal. A u baru seděl Karel sám a smál se, jak rychle jsem přiběhl – chtěl si před uvítací večeří popovídat a správně usoudil, že vzkaz „Pojď si pokecat“ by mě do takových obrátek asi nedostal.
|
|
|
|
|
|
|
|
23.6.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Natáčení Prásku v Olomouci se vydařilo. Ve vinárně, kde jsem strávil celé mládí, jsem se setkal s Pavlem Dostálem. Natočili jsme vzpomínkový rozhovor, myslím, že ho velmi potěšila fotografie ze společného divadelního představení (kdybys to nepoznal, milý deníčku, tak já jsem zcela vlevo a ministr kultury zcela vpravo).
Potom se točilo v mém maturitním gymnáziu, dokonce se sešlo i pár mých spolužaček, dlouho jsem se tak nepobavil.
A večer už jsem se hlásil na Huťkově tenisové akademii v Přerově – zdravé jádro ( Paleček, Náhlovský, Mladý a Franta Nedvěd) už sedělo u vína v restauraci, tohle bude skvělý týden. Snad se k Tobě, milý deníčku, občas dostanu, ale to víš, bude to náročné….
|
|
|
|
|
|
|
|
22.6.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Když nás ráno v DO-RE-MI instruovali, jak máme bodovat účinkující, pobavila mě emeritní ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová vyprávěním, jak někomu dala kdysi jenom čtyři body a celá obec jí to později vrátila při volbách. Dan Nekonečný si zase připravil legrační pyrotechnické efekty, na zkoušce jsme to nesměli použít, tak až na ostro – ale to jsme koukali, jakou parádu jsme každý odpálili.
A abych nezapomněl, milý deníčku, Sabina se mi pochlubila novou dcerkou. Tak jsem si říkal, že bych ještě jedno mimino doma chtěl, ale myslím, že Mirka už bude proti.
|
|
|
|
|
|
|