|
26.9.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
|
Není na světě veselejší práce, než připravovat pětadvacet Dobrých kafí na předtáčení, ale co se dá dělat, budu v říjnu dlouho pryč. Takže jsem to dnes vymýšlel, hledal vtipy, prohraboval recepty a hledal zajímavá témata. A ráno mě nechtěl pustil policajt do zakázané oblasti, dokud mu neřeknu fór. Řekl jsem mu fór (o policajtech!) a chtěl ještě jeden. A pak ještě jeden, vlastně jsem mu udělal malé soukromé show – už tím nábřežím příště nepojedu…
|
 |
|
|
|
|
|
25.9.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
|
Život se se mnou nemazlí, už zase je třeba psát další Dobroty, vždyť se točí už za 14 dní! Docela se na ně těším, protože jen, co je natočím, okamžitě další den odjedu do Číny zkoumat tamější stravu. Je třeba něco vymyslet pro Vladimíra Čecha - možná by mohl hrát Mefista, já Fausta a Zagorová Markétku. A protože tam máme Hámu s Wehrenbergem, vymyslíme s Ivanem Založení Říma – kluci budou Romulus a Remus, já Bůh války Mars a Blanarovičová bude hrát vlčici, aby měla zase radost...
|
|
|
|
|
|
|
|
24.9.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Od rána do pozdního odpoledne jsem dělal co asi, milý deníčku? Správně – vařil a jedl! Za tyto dny jsem tedy snědl:
Slíže starej mamy, Kari krocana, Filé s pomerančovou omáčkou, Špagety s květákem, Tatranský chleba, Feldekovej brambory, dezert Zlatý ananas, Zámecké placičky, Kuře s pečenou zeleninou, Smetanovou dýňovou polévku, Indčínu, Kuře s grapefruitem a velké množství různých salátu a koktejlů…
Kdyby ses chtěl, můj milý deníčku, podívat na nějaké Chuťovky, tak tady mají archív a tam jich je nahráno přes sto.
|
|
|
|
|
|
|
|
23.9.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
TY Chuťovky, to je radost! Pro řadového čtenáře těchto řádků to musí být velmi nudné sledovat ten stále se opakující koloběh vaření, ale pro mne je to jedna z mých nejmilejších činností. Tři pořady za den, to je celkem šest skvělých jídel, které před kamerou uvařím a vzápětí sním totéž jídlo, ovšem uvařené v zákulisí geniálním Vojtou.
Samozřejmě, že i to, co uvařím já, je k jídlu, soudě podle zájmu technického personálu. Vždycky, když se seběhnou a ochutnávají, dmu se pýchou, protože vidím, že jim chutná.
|
|
|
|
|
|
|
|
22.9.2002 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Den začal skvěle, jel jsem na pomoc Hance a Štefanovi nachytat pro Hogo fogo Ivetu Bartošovou. Chtěli mít jistotu, že ji chytí doma, tak jsem Ivetu požádal o malou schůzku u ní v domečku. Sešli jsme se se štábem nedaleko, když tam dorazila Hanka se Štefanem, převlečení za uhlíře, tak jsem je nepoznal. Obzvláště Hanka vypadala tak otřesně, že jsem jí poprvé řekl, že mě nevzrušuje.
Potom nasedli do náklaďáku, přijeli k Ivetinu domečku a před vrata složili hromadu uhlí. Bylo to hodně zábavné, Iveta byla nepříčetná, malej Artík řval z okna Nechte toho a jděte pryč, po odhalení začalo velké vysvětlování a vlastně pointa přišla až později. Já odjel do Olomouce, kde jsem měl odpoledne s Ivetou vystupovat, ale ta mi volala v době, kdy ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|