Deníček Archiv Fotky Ivokenko Ringova galerie Snídaně Vtipy Kontakt Mňamky Pohoda Pokec Přesmyčky Obchod Weby Otázky Astrolog Tvorba Cesty Škola
Domů
Internetový portál ze světa celebrit a šoubyznysu

Deníček
Deníček

V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.
26.9.2005
Milý deníčku...
A ráno jsme odletěli. Luboš nás doprovodil až na letiště (poslední pohled na Ulanbátar), naše díky nebraly konce - Ringo to dorazil tím, že mu řekl JIRKO (?!), moc děkujeme. Opravdu pro dokonalé faux pas mohl ještě dodat JIRKO, nikdy na tebe nezapomeneme…
Cesta byla ideální, protože jsme vyletěli ráno a díky časovému posunu sedmi hodin jsem byli v Praze pozdě odpoledne. A to jsme ještě v poledne při tříhodinovém čekání stačili proklít do horoucích pekel moskevské letiště Šeremetěvo, který je prostě příšerný, dokonce jsem se tam i pohádal, protože v odletové hale nebylo dost míst k sezení a polovina cestujících čekala ve stoje.
Když jsme po příletu čekali v Ruzyni na kufry, řekl Ringo: „Už jsme doma příliš dlouho, měli bychom zas někam jet…“
25.9.2005
Milý deníčku...
Poslední den začal nákupem v největším obchodním domě. Luboš nám i na tuhle misi přidělil svého bodygarda Bátu (tady zrovna okukujeme nádherný mongolský vyřezávaný šachy). Po nákupu jsem projevil přání projít se pár hodin po mongolských ulicích. Ringo okamžitě navrhnul, že na mě počká v hotelu a nechal se tam Bátou odvézt.
A tak jsem šlapal a nasával atmosféru, chodil po krámech a viděl hodně podivností. Uhodl bys třeba, můj milý deníčku, proč tu posedávají tihle lidé s s telefony? Jsou tu skoro
Číst dále...
24.9.2005
Milý deníčku...
Vyrazili jsme ještě za tmy a na letiště jsme přijeli, právě když začalo vycházet slunce. Veselo tam bylo převelice – zrovna, když jsme fotil svítání, oznámil nám bodygard Báta, že let jediného letadla odsud je přesunut z osmé hodiny ranní na pátou podvečerní. Nijak jsem se nerozčilil, přesunul se do jídelny místního campu, zapnul počítač a bylo mi skvěle. Ringo hrál venku s Bátou šachy a právě, když v devět hodin přišel o věž, oznámili nám, že přece jenom tu něco za chvilku přistane, co by nás mohlo odvézt. Slovo stalo se skutkem, absolvovali jsme poněkud netradiční odbavování a vážení a pak už jen zbývalo udělat poslední fotky Gobi v různých podobách, vložit je do
Číst dále...
23.9.2005
Milý deníčku...
Tak abychom si, milý deníčku, rozuměli: Gobi jsou vlastně celkem tři – hornatá, stepní a písečná. Tady jsem se pokusil vyfotit najednou tyhle její všechny tři podoby najednou.
A dnes jsme vyrazili za pískem. Cesta to byla dlouhá, (a viděli jsme v dálce divoké antilopy!), jeli jsme tři hodiny a v cíli na nás čekali velbloudi. Je pravda, že mne, absolventa Dakaru a několikadenního výletu s karavanou velbloudů v Tunisu, už písečné duny a velbloudi hned tak nenadchnou, ale tohle bylo hodně příjemné. Nejdřív jsme tradičně poseděli v jurtě při skleničce kumysu (krásnej výhled ven!) a pak byla debata o trase. Ringo překvapivě navrhnul, že na nás počká, ale ten ...
Číst dále...
22.9.2005
Milý deníčku...
Vstávalo se v půl páté, protože jsme museli být brzo na letišti, odkud toho za den moc nelétá, ale musí se tam být včas. Cílové letiště je nenápadné, přistává se rovnou štěrku, i zavazadla se vydávají poněkud neobvykle (vyfotil jsem si ten výdej batožin přes prasklé okénko autíčka, které na nás čekalo a které nás teď bude všude vozit.) Všechno klape, konečně jsme tady!
Nejdřív jsme zastavili v malém muzeu a prohlédli si přilehlé obchůdky se suvenýry a pak už na nás čekali koně. Ringo pochopitelně hned iniciativně navrhl, že na nás počká a tak jsme vyjeli jen ve třech – Luboš, jeho bodygard Báta a
Číst dále...