Deníček
Deníček

V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.
27.10.2002
Milý deníčku...
Letiště v Siem Reap v Kambodži je, zdvořile řečeno, velmi sportovní, peníze měníme v jakési budce, za plotem stojí množství Kambodžanů s cedulemi Vítejte v Kambodži, odvezu Vás do hotelu, Nechcete taxi? a podobně, ovšem i my jsme našli svého domorodce, který se nám představil a nabídl se, že za dvacet pět dolarů denně bude naším dopravcem, ochráncem i průvodcem. Přijali jsme nabídku bez smlouvání a ubytovali se v krásném hotelu s bazénem, u kterého jsem relaxoval a doplňoval tento deníček.
Večer jsme si najali zdejší speciální taxík a vydali se do centra na večeři. Zatímco já jsem ihned zkoumal místn ...
Číst dále...
26.10.2002
Milý deníčku...
Tak dnes to byl poslední den v „normální“ Číně, tak Ti ještě připomínám, můj milý deníčku, že je třeba dávat si pozor na různé tabletky a mastičky, které povzbuzují sexuální výkon. Jsou skoro v každém hotelu a já, který si na památku odnáším skoro odevšad malé šampónky, si musím pamatovat, že tyhle zvedáky odnášet nelze, protože budou (na rozdíl od šampónu) zaneseny do účtu a to poměrně dost mastnou položkou. Ano, hádáš správně, potupně jsem pilulky a mastičky tahal z kufru a vracel, abych nemusel platit, když jsem si nic neužil.
Dále věřím, že moje účetní Andrea bude mít tentokrát radost, protože všechny výdaje si pečlivě zaznamenávám a dokládám fakturami a potvrzenkami, které jsou – jak jsem zde byl několikrát ujištěn – mezinárodně platné. Jednu takovou mezinárodně platnou fakturu jsem si vyfotil, aby Andrea, pokud čte tento deník, věděla, co ji čeká.
Tak a ještě se si dáme jeden
Číst dále...
25.10.2002
Milý deníčku...
Loď už míří na Šanghaj bez nás, my jsme přestoupili na autobus a po čtyřech hodinách jízdy a šíleného videoprogramu jsme dorazili do Wuhanu. Wuhan má jednak nad sebou ovzduší permanentního smogu, ale taky věž Žlutého jeřába na úpatí Hadí hory, což je pěkná stavba se zajímavým okolím. I tady jsem neodolal a připojil se k místním hudebníkům, kteří se mému smyslu pro rytmus nedivili, protože to byly loutky v životní velikosti. Zdá se, že tady - ve střední Číně – si už osvojili takzvané „drancování cizinců“, všimám si toho už několik dní. Třeba tenhle mladík chtěl za tři údery do zvonu 1O Yuanů, což je docela dost. A když jsme chtěli využít místní
Číst dále...
24.10.2002
Milý deníčku...
Jsme pořád na lodi. Brzo ráno nás vzbudili k výletu na menších lodích na slavné Tři soutěsky. Mají to skvěle vymyšlené. Chvilku se jede, pak následuje malá zastávka, povinně vystoupit, vyšplhat řadou obchodníků se vším možným až k stravovací jednotce, tam buď pojíst nebo si něco koupit, chvíli plout k další zastávce a k novým prodejcům a mezitím se kochat přírodou. (Pro pořádek zde musím uvést, že na všech stravovacích zastávkách Petr tradičně
Číst dále...
23.10.2002
Milý deníčku...
Jsem špatný reportér. Když se v Chong Chingu v přístavu k našemu taxíku vrhli nosiči zavazadel, otevřeli kufr a začali se prát o naše zavazadla, měl jsem to fotit. Místo toho jsem křičel STOP! a jiné nesmysly. Mírně poničená čtyři zavazadla si na své bambusové tyče vzalo asi deset vítězů a odnesli nám je na loď, kde posléze žádali vydřidušskou sumu. Na lodi jsme měli zaplacenou 1.třídu, to znamená kabinu pouze pro dva, zavazadla se tam vešla pouze naskládaná na sobě a v uličce mezi lůžky mohl stát jenom jeden z nás. Strava byla na lodi pro všechny stejná, ale chutnalo mi i tak. Plavíme se po řece Jang´C´Tiang a vidíme věci, které už mnoho turistů neuvidí - už za pár měsí ...
Číst dále...