Deníček
Archiv
Fotky
Ivokenko
Ringova galerie
Snídaně
Vtipy
Kontakt
Mňamky
Pohoda
Pokec
Přesmyčky
Obchod
Weby
Otázky
Astrolog
Tvorba
Cesty
Škola
Archív
<
říjen 2002
>
po
út
st
čt
pá
so
ne
30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Měsíce
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005
červenec 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
květen 2004
duben 2004
březen 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
srpen 2002
červenec 2002
červen 2002
květen 2002
duben 2002
březen 2002
únor 2002
leden 2002
prosinec 2001
listopad 2001
říjen 2001
Všechny deníky
Milý deníčku...
Výrazy
Fráze
Deníček
Deníček
V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.
Předchozí
Následující
27.10.2002
Milý deníčku...
Letiště v Siem Reap v Kambodži je, zdvořile řečeno, velmi sportovní, peníze měníme v jakési
budce
, za plotem stojí
množství Kambodžanů
s cedulemi Vítejte v Kambodži, odvezu Vás do hotelu, Nechcete taxi? a podobně, ovšem i my jsme našli svého
domorodce
, který se nám představil a nabídl se, že za dvacet pět dolarů denně bude naším dopravcem, ochráncem i průvodcem. Přijali jsme nabídku bez smlouvání a ubytovali se v krásném hotelu
s bazénem
, u kterého jsem relaxoval a doplňoval tento deníček.
Večer jsme si najali zdejší
speciální taxík
a vydali se do centra na večeři. Zatímco já jsem ihned zkoumal
místn ...
Číst dále...
26.10.2002
Milý deníčku...
Tak dnes to byl poslední den v „normální“ Číně, tak Ti ještě připomínám, můj milý deníčku, že je třeba dávat si pozor na různé tabletky a mastičky, které povzbuzují sexuální výkon. Jsou skoro v každém hotelu a já, který si na památku odnáším skoro odevšad malé šampónky, si musím pamatovat, že tyhle zvedáky odnášet nelze, protože budou (na rozdíl od šampónu) zaneseny do účtu a to poměrně dost mastnou položkou. Ano, hádáš správně, potupně jsem pilulky a mastičky tahal z kufru a vracel, abych nemusel platit, když jsem si nic neužil.
Dále věřím, že moje účetní Andrea bude mít tentokrát radost, protože všechny výdaje si pečlivě zaznamenávám a dokládám fakturami a potvrzenkami, které jsou – jak jsem zde byl několikrát ujištěn – mezinárodně platné. Jednu takovou
mezinárodně platnou fakturu
jsem si vyfotil, aby Andrea, pokud čte tento deník, věděla, co ji čeká.
Tak a ještě se si dáme jeden
Číst dále...
25.10.2002
Milý deníčku...
Loď už míří na Šanghaj bez nás, my jsme přestoupili na autobus a po čtyřech hodinách jízdy a šíleného videoprogramu jsme dorazili do Wuhanu. Wuhan má jednak nad sebou ovzduší
permanentního smogu
, ale taky
věž Žlutého jeřába
na úpatí Hadí hory, což je pěkná stavba se
zajímavým okolím
. I tady jsem neodolal a připojil se k místním hudebníkům, kteří se mému smyslu pro rytmus nedivili, protože to byly
loutky
v životní velikosti. Zdá se, že tady - ve střední Číně – si už osvojili takzvané „drancování cizinců“, všimám si toho už několik dní. Třeba
tenhle mladík
chtěl za tři údery do zvonu 1O Yuanů, což je docela dost. A když jsme chtěli využít místní
Číst dále...
24.10.2002
Milý deníčku...
Jsme pořád na lodi. Brzo ráno nás vzbudili k výletu
na menších lodích
na slavné
Tři soutěsky
. Mají to skvěle vymyšlené. Chvilku se jede, pak následuje
malá zastávka
, povinně vystoupit, vyšplhat
řadou obchodníků
se vším možným až k
stravovací jednotce
, tam buď pojíst nebo si
něco koupit
, chvíli plout k další
zastávce
a k novým
prodejcům
a mezitím se kochat přírodou. (Pro pořádek zde musím uvést, že na všech stravovacích zastávkách Petr tradičně
Číst dále...
23.10.2002
Milý deníčku...
Jsem špatný reportér. Když se v Chong Chingu
v přístavu
k našemu taxíku vrhli nosiči zavazadel, otevřeli kufr a začali se prát o naše zavazadla, měl jsem to fotit. Místo toho jsem křičel STOP! a jiné nesmysly. Mírně poničená čtyři zavazadla si na své bambusové tyče vzalo asi deset vítězů a odnesli nám je na loď, kde posléze žádali vydřidušskou sumu. Na lodi jsme měli zaplacenou 1.třídu, to znamená kabinu pouze pro dva, zavazadla se tam vešla pouze naskládaná na sobě a v uličce mezi lůžky mohl stát jenom jeden z nás.
Strava
byla na lodi pro všechny stejná, ale
chutnalo mi
i tak. Plavíme se po řece
Jang´C´Tiang
a vidíme věci, které už
mnoho turistů neuvidí
- už za pár měsí ...
Číst dále...