Deníček
Archiv
Fotky
Ivokenko
Ringova galerie
Snídaně
Vtipy
Kontakt
Mňamky
Pohoda
Pokec
Přesmyčky
Obchod
Weby
Otázky
Astrolog
Tvorba
Cesty
Škola
Archív
<
březen 2002
>
po
út
st
čt
pá
so
ne
25
26
27
28
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
Měsíce
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005
červenec 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
květen 2004
duben 2004
březen 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
srpen 2002
červenec 2002
červen 2002
květen 2002
duben 2002
březen 2002
únor 2002
leden 2002
prosinec 2001
listopad 2001
říjen 2001
Všechny deníky
Milý deníčku...
Výrazy
Fráze
Deníček
Deníček
V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.
Předchozí
Následující
27.3.2002
Milý deníčku...
Když jsem loni na Mikuláše točil jako soutěžící silvestrovského Milionáře, nechalo to na mě, jak víš, milý deníčku, silně traumatizující vliv. Připadal jsem si jako blbec. Dnes jsem to napravil. Znovu se točil Milionář k příležitosti 3000. vysílání Novy, zase jsme se sešli s
Vladimírem Čechem
a mě se povedlo spolu s Míšou Dolinovou vyhrát pro postižené děti opravdu
hodně peněz
! Byl to děsnej nervák, zvlášť když jsem věděl i odpověď na otázku další. Přesto jsme odstoupili, nechtěli jsme riskovat. Stejně jsem už dlouho jsem neměl takovou radost!
26.3.2002
Milý deníčku...
Když jsem dnes v noci uléhal, tak jsem byl rád, že jsem to přežil – byla to makačka. Ale snad se povedlo.
Yvetta
byla velmi sexy, mě se nejvíc líbil můj kostým
faraóna
, Václav Sloup se vzorně zhostil role
boha Dia
, televizním divákům se asi bude nejvíc líbit scénka, ve které jako řezbář Chiepetto představím svého Pinocchia – poznal bys, milý deníčku, v tomto kostýmu a v této masce
Leonu Machálkovou
?
Marian Labuda to stihnul, hned, jak přijel, hupsnul do kostýmu a vstoupil rovnou na scénu...
25.3.2002
Milý deníčku...
A už to začalo, zkouška většinou začíná tím, že se začnu seznamovat s definitivní podobou svých kostýmů – výchozí už je tradičně moje domácí
kimono
. V něm bývám celý den, protože umožňuje rychlé svléknutí při náhlé kostýmové zkoušce nebo ve sprše a taky je to pohodlné a vzdušné. Dorazil
Peter Nagy
, na toho jsem se těšil, máme v Dobrotách veselý dialog, ve kterém mě bude učit, jak se hraje opilec – Peter je v tomhle naprosto nepřekonatelný! A když se předtáčely písničky, líbila se mi
Patrola s malým Robertem Papouškem
, maskérka Jindra odvedla dokonalou práci. Zkoušelo se celý den, zítra to bude nervák, protože Marian musí ještě na otočku na jakousi generálku do Bratislavy a přijede až rovnou do představení.
24.3.2002
Milý deníčku...
Potápěčský
certifikát
je krásná věc, ale ještě chybí trochu té praxe. Potřetí ve dvou dnech ráno pěkně do Plzně do bazénu, za plného provozu
se obléci
, hupsnout do vody a učit se, učit se, učit se, jak říkával jeden prokletý klasik.
A pak jsem se osušil, zpátky do Prahy, Soninka měla na těchto stránkách
Pokec
, ale moc mě nepotřebovala, takže pěkně do křesla a až do noci zase učit se, učit se, učit se – zítra se zkouš&i ...
Číst dále...
23.3.2002
Milý deníčku...
Ráno jsem se přesunul do plzeňského bazénu a pod odborným dohledem se potápěl. Učili jsme se záchranářské techniky. Když jsem dole podle dohody signalizoval, že nemám vzduch, ukázalo se, že ho nemám doopravdy, můj instruktor Karel je vtipný, zavřel mi přívod.
Pak jsem jel zpátky do Prahy, protože někteří mí televizní partneři čekali netrpělivě na další texty Dobrot, tak jsem to s Ivanem dopsal a zase mazal zpátky do Plzně, protože tam večer měli potápěči ples a já jsem ho uváděl. Bylo to pěkné, občas bylo na jevišti
na co koukat
, ale nejhezčí okamžik pro mě přišel před půlnocí – dostal jsem konečně ten toužebně očekávaný potápěčský certifikát. Karel mi ho předal na scéně a
já jsem veřejně slíbil,
že se pokusím potápěčský sport proslavit lépe, než bunjee-jumping.