Deníček
Deníček

V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.
27.3.2004
Milý deníčku...
ŽIJU!!!
Přežili jsme to. Opravdu nezapomenutelný den, na ten budu vzpomínat stejně jako na Nedvědy na Strahově. Začal poněkud netradičně, probudil jsem se v deset, trochu jsem bloumal po bytě a pak usnul zas – tělo asi chtělo nabrat sílu.
Generálka, na kterou jsem se docela těšil (ba vzal sebou i ženu, aby viděla, musel jsem ji kvůli tomu oficiálně akreditovat, nebude patřit k těm, na které budu vzpomínat v dobrém – co se mohlo podělat, to se podělalo. Hlavně se nedařilo technicky, ve zvuku, v záběrech kamer, v titulcích bylo najednou tolik chyb, že i já jsem lehce zneklidněl. Rejža Burian mě uklidňoval, že to bude dobrý a měl pravdu…. Fotit jsem nemohl z večerního show nic, jen selanku v naší kanceláři těsně před začátkem – pobyl tu delší dobu Marek Eben i paní Jirásková, sešlo se tu i pár ...
Číst dále...
26.3.2004
Milý deníčku...
Na dnešku bylo nejpříjemnější, že se nic nedělo, přesto, že jsme si celý den rezervovali na opravy všeho, co by bylo třeba v SAZKA SHOW opravit – a nakonec stačila jen menší porada. Stejně jsem na ni nakonec ani nedojel, protože jsem píchnul a já když píchnu, tak volám žlutý anděly. Tentokrát mě zachránil Pavel, vyměnili jsme si auta, on kolo vyměnil, i do pneuservisu zajel a já, když jsem zjistil, že poradu už nestihnu, jsem se vrátil domů a padl do postele a spal jsem až do večera.
Tak teď ještě přežít ten zítřek…
25.3.2004
Milý deníčku...
A první díl je za náma! V akreditačním středisku jsme museli zaregistrovat i Soňu, protože chtěla být při tom. Generálka proběhla celkem v pohodě, měli jsme skluz, diváci venku čekali možná o 15 minut déle na vstup, ale jinak už nic velkého problematického se nekonalo. Na fotodokumentaci nebyl moc čas, tak jsem si jenom blýsknul Matuše, jak z hlediště sleduje zkoušku obnovené skupiny mého mládí - Golden Kids. A taky jsem zkoušel vyfotit těch 2.000 dětí, které budou zpívat hymnu – večer to pak byl velmi silný zážitek.
Večerní vystoupení trvalo přes ti hodiny a bylo pro stavaře, kterých se dostavilo 11 tisíc! Doktor Hušák vypadal spokojeně. Využil jsem jeho dobré nálady a prozradil mu, že chci pro svůj tým nechat vyrobit trič ...
Číst dále...
24.3.2004
Milý deníčku...
V Sazka aréně žilo celý den, zkoušelo se nepřetržitě, od nás i z Burianova štábu všichni padali na hubu, každou chvíli se vynořil nějaký problém,a vzápětí byl trumfnut dalším a pořád to nějak pokračovalo a šlo vpřed. Na velitelském můstku šéfovala silná trojka Kotmel – Burian – Dolejš, u scény měl své místo choreograf Libor Vaculík - (kliďas a velkej profík), občas se mihl i můj Pavel, který vypomáhal jako řidič. Nacvičovaly mažoretky, k Leoně Machálkové a k Jožkovi Černému se přidalo pět cimbálů a mnoho lidových muzikan ...
Číst dále...
23.3.2004
Milý deníčku...
No a zatím, co se v Aréně rozjížděl první koncert, já mířil na Moravu. Pořád jsem se snažil být se všema ve spojení, moc mě zajímalo, jak to jde. A šlo to dobře, zatímco já byl u Kateřiny a Honzy, v hale už jel dopolední koncert.
A pak v brně jsem byl jedním z hostů Banánových rybiček HaLiny Pawlowské. Tím druhým byla Iveta Bartošová, takže bylo docela veselo. Téma bylo podivné: „Jak využít spolky?“, ale nakonec to době dopadlo, bylo o čem povídat a bude co stříhat.
Myšlenkama jsem byl stále v Aréně, ale první zatěžkávací zkouška tam dopadla dobře, obě představení měla skvělou atmosféru, takže už se těším na ta naše.