|
27.3.2005 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Tak jsme si troufli na náročnější túru. Lukáše jsem nechali na sjezdovce a vydali se autem vzhůru na Masarykovu chatu, kde jsme zaparkovali a vydali se na běžkách po hřebenech. Chtěli jsme dojít až na vrchol Velké Deštné. Sotva jsme ušli půl kilometru báječnou zkratkou, dorazili k nám policajti a upozornili nás, že jsme se pohybovali po polském území a že by z toho mohl být malér. No to jsou věci!
Šlo se většinou do kopce, ale šlapalo se nám dobře, protože stoupání nebylo příliš divoké a celou námahu vyvažovala radost z toho, že zpátky se pojede jenom dolů. Tempo jsme měli velmi volné, každou chvíli se kolem nás přehnal nějaký mistr běžek – používají originál běžeckou techniku, i do kopce doslova letí, ale my to neumíme a nijak nám to nevadí. Když už jsme měli za sebou docela slušnej kus cesty ...
|
 |
|
|
Číst dále...
|
|
|
26.3.2005 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
|
Dorazily fotky z včerejší oslavy Lenčiných narozenin. Prý tam bylo přes padesát lidí, dostavil se i Standa Dolínek, přišla se pobavit Šárka, prý bylo hodně bylo veselo, Soňa prý šla spát až ve dvě v noci….
Ráno sice pršelo, ale naše malá rodinná parta se rozhodla, že jí nic nezabrání ve výletu na běžkách. Po snídani jsme zjistili, že jsme se zabalili tak, že lyží máme dost, ale hůlky jenom jedny! Chvilku jsem uvažoval, že si je budeme půjčovat, ale neprošlo to. Ještě, že jsme se kvůli tomu nepohádali a že jsou tu hodní místní lyžaři, náš první běžkařský výlet nebyl ohrožen.
Zvolili jsme cvičné čtyřkilometrové kolečko, které se díky několikanásobnému bloudění v ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
25.3.2005 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Odvysílal jsem si Dobrý kafe, naložil Mirku a Lukáše a vyrazili jsme do Orlických hor trochu si zalyžovat. Soňa zůstala doma, protože má zlomenou ruku ze snowbordingu. Přibalil jsem si ze slušnosti i sjezdovky, ale myslím, že zůstanu u běžek. Za svůj lyžařský styl se stydím a jsem ochoten sjíždět svahy jen v místech, kde se nikdo nedívá – a takových moc není.
V Deštném je hotel Orlice, bydlí se tu skvěle, vaří tady úžasně (Mirka tu byla se školou a zaručila se!), dnes jsme ještě nechali lyže v lyžárně a udělali si jenom cvičnou procházku. Sněhu je tu dost, výlet do pěkného kopce na chatu Šerlichův mlýn byl docela dlouhý. Je teprve devět večer a jdu spát.
|
|
|
|
|
|
|
|
24.3.2005 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Ráno jsem navštívil kluky na Evropě 2, chtěl jsem pozdravit Petra Čecha - rád jsem ho viděl v Praze, když už se to nepovedlo v Londýně.
Byl jsem obhajovat jeden náš projekt na jedno super show – máme to vymyšleno hezky, ale jsme jenom součástí většího výběrového řízení… no, uvidíme. Taky se dnes přes den hodně počítalo, měli jsme na programu všelijaké rozpočty, statisíce i miliony létaly vzduchem, pokud vše klapne, bude zase v příštích měsících co dělat.
Poprvé v životě jsem se byl podívat, jak se slaví v židovské obci svátek Purim. Nasměroval mě tam Ben Kuras, vzal jsem Pavla a Lenku, ta zase Honzu, byli jsme docela v reprezentativní sestavě. Místnost, kde se slavilo, byla docela malá, lidí tam opravdu hodně, chvíli se přednášelo o víně, hodně se ochutnávalo, jeden starší pán krásně zazpíval.
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|
|
23.3.2005 |
|
Milý deníčku...
|
|
|
Dnes neusnu, to je jasný! Přece jenom jsou v mém životě ještě umělecké zážitky, které jsou neopakovatelné. Dražil se můj obraz TŘI MUŠKETÝŘI!
Měl jsem z toho hrůzu, bál jsem se ostudy. V aukčním katalogu byl taky Anderle za 300.000, Gott za sto tisíc, opravdu nádhernej obraz Martina Maxy MYLADY a přes šedesát dalších skvostů. Nad mým obrazem, jehož vyvolávací cena byla tisíc korun, se vedly zajímavé debaty (jedné z nich zúčastnil i ministr kultury, Merta a Jandová), ale já měl nervy, aby si ho někdo koupil aspoň za tu tisícovku. Ne všechno, co se tam dražilo ve prospěch nadace, bylo taky prodáno. Sešlo se tam mnoho autorů, fůra krásných holek, taky paní Gr ...
|
|
|
|
|
Číst dále...
|
|