Deníček
Archiv
Fotky
Ivokenko
Ringova galerie
Snídaně
Vtipy
Kontakt
Mňamky
Pohoda
Pokec
Přesmyčky
Obchod
Weby
Otázky
Astrolog
Tvorba
Cesty
Škola
Archív
<
květen 2002
>
po
út
st
čt
pá
so
ne
29
30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Měsíce
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005
červenec 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
květen 2004
duben 2004
březen 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
srpen 2002
červenec 2002
červen 2002
květen 2002
duben 2002
březen 2002
únor 2002
leden 2002
prosinec 2001
listopad 2001
říjen 2001
Všechny deníky
Milý deníčku...
Výrazy
Fráze
Deníček
Deníček
V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.
Předchozí
Následující
27.5.2002
Milý deníčku...
Ráno mě v rádiu navštívil
pan Budínský
, což je humorista, který se před časem zasloužil o to, že jsem vyprávěl na scéně nemravné anekdoty a ještě jsem je vydal na kazetě, což bych si sám od sebe netroufl, protože jsem stydlivý. Teď přišel pan Budínský s myšlenkou natočit židovské anekdoty – vyprávěl bych je já a Gott! Což o to, nápad je to skvělý, Gott je taky dobrý vyprávěč židovských anekdot, ale co na to řekne, to si neumím představit.
Pak jsem jel na Barrandov točit upoutávku na střihovou Zlatou mříž, bude to hodně trikové, podstatu jsem úplně nepochopil, nevadí, však se podívám, až to bude hotové, ale každopádně jsem přitom musel sníst neuvěřitelné množství syrového salátu a brokolice.
Když jsem večer vyběhl na jeviště Střelnice v Děčíně, nemohl jsem se ubránit vzpomínání na to, jak jsme se tady s Fešákama za těch dvacet let vyblbli. No nic, tento týden budu mít ještě příležitost si s Fešákama zavzpomínat…
26.5.2002
Milý deníčku...
Jen jsem si přes poledne odskočil do Porsche Plzeň, protože pan Mudra tam měl módní přehlídku a já jsem jeho příležitostný manekýn a pak konečně došlo na internetový vláček se Šípem. Docela nám to šlo, chvilkama jsem se smál jako pominutý, jestli se aspoň z poloviny takhle budou smát i slovenští diváci našeho nového pořadu, tak to bude úspěch. Zde malá ukázka, kdy přesvědčujeme Ledeckého, aby po úspěchu Hamleta v Praze i Bratislavě zkusil prorazit dál na Východ a snažíme se hrát Hamleta podle požadavků ruských partnerů, když tu na scénu vejde Šíp v kostýmu sovětského generála…
ŠÍP :
Zdravstvuj, Gámljet! Zdrávstvuj carevna!
STUDÉNKOVÁ:
A tohle je kdo ?
ŠÍP :
Já jsem generál Bezuchov, Poloniův bratr.
LEDECKÝ:
Co je to za blbost, Polonius neměl žádnýho bratra.
ŠÍP :
Rus všude bratra má.
NOVOTNÝ:
Hele, maj jako podmínku jen jednu figuru v té hře navíc, to mohlo dopadnout i hůř.
ŠÍP :
Když dělali Romea a Julii, tak tam z Monteků a Kapuletů udělali bělogvardějce a bolšev ...
Číst dále...
25.5.2002
Milý deníčku...
Nevím, jestli to víš, můj milý deníčku, ale kdysi dávno jsem maturoval ve třídě, kde jsem byl jediný chlapec mezi 40 děvčaty. Scházíme se od té doby pravidelně aspoň jednou za dva roky, srazy jsou třídenní, já bohužel letos stihl jenom jeden celý dnešní den, ale bylo to super!
Holky se docela rozjely
, ani se mi večer nechtělo domů.
24.5.2002
Milý deníčku...
Zámecký statek Býkov je pěkně renovovaný a dnes se tam
děly věci...
Vystupoval jsem tam pro uzavřenou společnost, bylo hodně jídla, opékala se
selata na rožni
, střílelo se
z luku
, nechyběla ani noční přehlídka spodního prádla. A tuhle fotku jsem nazval vtipně
Já, Bára Štěpánová a dudy.
23.5.2002
Milý deníčku...
Opravdu jsem se včera v Mánesu dorazil, hlas jsem konečně ztratil definitivně, ještě štěstí, že jsem to předvídal a ranní Dobrý kafe jsem si předtočil. Měli jsme celý den psát se Šípem zábavný pořad pro Markízu, Kotmel slíbil, že taky trochu pomůže, ale nakonec skončil Kotmel u zubaře, Šíp musel do nemocnice s maminkou a já – osamělý autor – jsem asi třikrát odpoledne usnul nad počítačem. Prostě, neudělal jsem dnes nic užitečného, ale zato jsem si odpočinul a večer dokonce našel i svůj hlas…