Deníček
Deníček

V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.
27.7.2004
Milý deníčku...
Časopis Moderní rodina si vybral pro rozhovor dvojici Novotný senior - Novotný junior, pan redaktor byl dobře připraven, dozvěděl se za to zajímavé věci.
Dnes toho taky bylo dost, ale nejzajímavější setkání jsem si nechali na večer. S spolupráci nás požádala Dolly Buster a myslím, že z toho něco bude, protože jsme se domluvili celkem svižně. V první řadě jí pomůžeme u nás vydat dvě knížky. Ovšem zdá se, že toho spolu dokážeme víc…
A taky se loučí s naší zemí a s náma Dagmara - udělala si ještě poslední večírek, ta nám bude chybět, to je opravdu živel. Ale uvidíme se v Austrálii, už se to rýsuje...
26.7.2004
Milý deníčku...
Dagmara se dnes obětovala a naučila mě dělat můj nejmilejší zákusek na světě – australský dort Pavlova. Já ho sice umím, ale už se mi několikrát nepoved. Dagmara nejdřív pomalu předváděla postup a já jsem se vzápětí snažil vytvářet sám vlastní kopii. Výsledek byl naprosto dokonalý a protože se naše činnost roznesla, za chvíli bylo v obýváku plno. Nechyběly ani děti a taky přišel pan Rybyšar, co má ten zajímavej Celebrity shop, přivedl svoje děti a když jsme všichni ochutnali Pa ...
Číst dále...
25.7.2004
Milý deníčku...
Hned po ránu jsem ti, můj milý deníčku, doplnil ty chybějící 4 dny mezi 8. – 11.7. a jsem zase v reálném čase.
Prrvní noc na pevnině byla dlouhá, vstávat se nechtělo, ale práce bylo moc. Navštěvy se tu střídaly, maily se valily a telefonátů přibývalo. Dorazily i menší děti, Lukáš z tábora a Soňa od babičky, z Německa se nám vrátila Dagmar, a grilovalo se pro změnu u Honzy, kde hlavní atrakcí bylo pochopitelně prohlížení fotek z katamaranu.
24.7.2004
Milý deníčku...
Ještě na rozloučenou s našim katamaranem jsem ti, deníčku, vyfotil naši malou kajutku a náš tranzistorový záchůdek.
Hned po ránu jsme se sbalili, přesunuli se na pevninu (cestou jsem viděl, jak se zpracovávají moje milované slávky), naskákali do aut a vydali se přes Itálii domů.
Vybrali jsme si údajně lepší trasu, než tu, kterou jsme sem přijeli, ale jedna pořádná dvouhodinová zácpa nás stejně neminula. Nevadí, viděli jsme aspoň krásně Alpy, a cesta ubíhala v pohodě. Stejně nakonec trvala taky 12 hodin. Před půlnoci jsme byli v Praze, padli do normálních postelí a stejně to s náma houpalo…
23.7.2004
Milý deníčku...
Vypadli jsem brzo ráno, to byl skvělý nápad, během dne vystoupila teplota až na 4O°, vedro opravdu vražedný, nikdy si nepřestanu chválit tu nádhernou možnost vykoupat se v moři kdykoliv při cestě. (Chtěl jsem tě, můj deníčku, opět žertem vyzvat, abys našel v moři mou paní, ale nebudu dnes vtipný, protože se domnívámn, že záchranného kruhu se držím já.) Cestou se zase bylo na co koukat, městečko Umag je jistě kouzelné, ale my vzhledem k vedru jsme se zdrželi jen v maríně, dali jsme si v místním lokále mírné občerstvení a vrátili se s Mořským vlkem zase zpátky na moře.
Můj věrný řidič Gambáč, zvaný Gambi, bude mít radost, až uvidí
Číst dále...