Deníček
Archiv
Fotky
Ivokenko
Ringova galerie
Snídaně
Vtipy
Kontakt
Mňamky
Pohoda
Pokec
Přesmyčky
Obchod
Weby
Otázky
Astrolog
Tvorba
Cesty
Škola
Archív
<
srpen 2002
>
po
út
st
čt
pá
so
ne
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
Měsíce
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005
červenec 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
květen 2004
duben 2004
březen 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
srpen 2002
červenec 2002
červen 2002
květen 2002
duben 2002
březen 2002
únor 2002
leden 2002
prosinec 2001
listopad 2001
říjen 2001
Všechny deníky
Milý deníčku...
Výrazy
Fráze
Deníček
Deníček
V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.
Předchozí
Následující
27.8.2002
Milý deníčku...
Tenhle den tu mám, můj milý deníčku, pouze virtuálně, protože čas se tentokrát prodloužil a přesto, že jsem odletěl včera odpoledne, přiletěl jsem přes Mnichov (perfektní organizace) do Heraklionu (totální chaos) až dnes večer. Ze všeho nejdřív jsem navštívil všechny hotely a popovídal si s účastníky zájezdu. Spokojenost veliká, Pavel to zvládl skvěle, obrovský ohlas měla Tzatziki party u Gregoryho – bylo tam přesně 66 lidí, stoly se prohýbaly, sníst se to prý nedalo, víno teklo proudem, vypít všechno se to nedalo, i když se o to mnozí pokoušeli…
26.8.2002
Milý deníčku...
Na vlastní prohlídku Chicaga mi moc času nezbylo, rozloučil jsem se před hotelem s
postávajícími českými umělci
, kteří se chystali prožít volný den v USA, proběhl jsem se pár uličkami, zahlédnul jsem japonský suši-bar a už jsem seděl uvnitř a dlabal, čímž jsem si prohlídku Chicaga ještě zkrátil.
Můj odlet ze zaslíbené země byl mnohem důstojnější, než přílet, akorát mi zabavili kapesní nůž, což byla ovšem moje blbost.
25.8.2002
Milý deníčku...
Dneska byla taky
skvělá návštěvnost
, na scéně se objevil Ondřej Hejma se Žlutým psem, zahrála Lucie s
Danem Bártou
a největší úspěch měl
Miro Žbiro
, který přijel bez kapely, ale diváky dostal do nevídaného varu. Vyfotil jsem si ho u auta, které jsme oba chtěli koupit. Stejně jako včera bylo šílený vedro a absolutní vlhkost, fasoval jsem na každý svůj výstup nové tričko. Trička jsou pěkná, vezu si je domů – mám jich v kufru propocených devět, tedy devětkrát jsem byl na scéně!
24.8.2002
Milý deníčku...
Celé se to jmenuje 3.Czech Rockfest USA a je to přehlídka československých rockových muzikantů. Lidí se sešlo dost, zpívali slovenští NO NAME a náš Děda Mládek Illegal Band. Dnes měl největší úspěch
Petr Janda
s Olympicem. Dojemné bylo finále Miss Rockfest (některé dívky byly zajímavé, všimni si, milý deníčku, nápisu
“Jen pro tebe“
) – dívky si přály zazpívat československou hymnu a bylo jim vyhověno – Kde domov můj a Nad Tatrú sa blýska zpívali sborem všichni diváci.
23.8.2002
Milý deníčku...
Na letišti v Heraklionu byl nepředstavitelný zmatek. Tahle továrna na turisty nepřetržitě nasává a vypouští tisíce turistů, všude je hlava na hlavě a vládne tu takový veselý chaos, ve kterem člověk trne hrůzou z toho, že se to tu najednou všechno zasekne a nikdo už nikam neodletí. Za tři hodinky už jsem byl ve Frankfurtu, kde naopak vládne absolutní kázeň, německý systém a prušácká důslednost.
Díky časovému posunu jsem byl v Chicagu „za dvě hodiny“. Přivítání v Americe bylo jako z mých nejšílenějších snů: Ve frontě na odbavení si mě vyhlédnul uniformovaný úředník, pozdravil mě familiérně „Hi!“ a už si mě vedl ke svému pracovišti. Prohrábnul mi zavazadla stejně důsledně jako bolševický celník a otázek měl tolik, že jsem za chvilku začal potit. Byl nesmírně korektní, ale pořád nad něčím přemýšlel, hledal nové dotazy, evidentně jsem mu nějak neseděl. Asi třikrát použil nadějnou frázi “…takže to je bez problémů…“, ale pořád nové problémy nacházel. Ještě na hotelu jsem se z tohohle přivítání vzpamatovával. (Mim ...
Číst dále...