V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.

Milý deníčku...
Ráno opouštíme hotel Bristol a v recepci účtujeme – uznej, milý deníčku, že třeba účet za večeři pro dva (jedna stojí 10 JOR a nápoj je za 3 JOR), vytvořený počítačem, je v součtu docela zajímavý matematický hlavolam. Jedeme skoro tři stovky kilometrů pouští, než se před námi začnou objevovat obrysy pouštního komplexu WADI RUM. Máme na to celý den, tak si nejdřív u vstupního masívu dáváme silné arabské kafíčko. A pak si jdeme najmout auto i s profesionálním řidičem. Jen, co se usadíme na korbě, začíná Ringo protestovat, že nic nevidí a že chce plachtu dolů! Řidič odmítá, takže na protest dostává padáka a my přesedáme do otevřeného vozu. Jen co se autíčko rozjede po písku šílenou rychlostí, Ringo svého ukvapeného rozhodnutí lituje – nesnáší prý průvan. Jinak ovšem tříhodinová projíždka byla naprosto perfektní. Wadi Rum je obrovská plocha plná bizarních přírodních útvarů, všude se odkazuje na stopy Lawrence z Arábie, který tu měl základnu. Viděli jsme dokonce i jeho vodopád, ale bohužel tam nebyla voda. Jinak jsem ovšem nevěděl, co fotit dřív - bylo tam něco, čemu říkali "most", na jiném místě jsme se soukali do podivného kaňonu se starobylými kresbami. A někde jsem jenom vystoupili a koukali. Na závěr nás náš řidič dovezl na odlehlé místo, kde jsme trpělivě pozorovali, co se skalami dělá západ slunce, který se posléze dostavil v plné parádě. Jakmile se ovšem setmělo, uvědomil si řidič, že už může jíst a upozornil nás, že se cestou zpátky staví doma a povečeří. Musel na nás vidět určité zděšení z téhle úžasné nabídky, protože nakonec sice domů zamířil, ale nezastavil a jel s náma až k našemu autu, za což si vysloužil bohaté spropitné. No a my jsme zamířili až k Rudému moři, kam jsme dojeli až večer, ubytovali se u moře v městečku Aquaba a těšili se na večeří v uličkách města. Jenomže Ringo objevil na pokoji televizi, zapojil hned naráz 16 programů a už nechtěl hotel opustit. Takže večeřel v hotelové restauraci a já v rybářské hospůdce ve městě. Ovšem v noci jsem měl štěstí – viděl jsem v televizi pořad Jordánsko hledá superstar a to byl nezapomenutelný zážitek.