V Deníčku se pohybujte pomocí šipek vlevo (dozadu) a vpravo (dopředu). Nejsou-li šipky, vraťte se zpět jako u normální webové stránky. Archív deníčku je vpravo dole, můžete si tam najít kterýkoliv den či měsíc v minulosti.

Milý deníčku...
A vyrazili jsme (už aspoň po dvacáté) na džípy. Vyšlo všechno, byla to paráda, dokonce jsme po letech zase objevili skvělýho včelaře! (Ten původní, co nám vždycky prodával olivový med, už zemřel.) Zrovna si budoval nové bistro, tak jsme se hned dohodli, že tu budeme vždycky zastavovat. Měl radost, přímo na té své stavbě nás pohostil plástvemi medu a nechal se i se svou matkou obdivovat. Další naprostej trhák bylo setkání naší kolony se stádem ovcí. Všichni z toho byli naprosto v tranzu, vypadalo to, že jsme to tak schválně načasovali. Trochu jsem narušil krásnou atmosféru tím, že jsem se chtěl v čele stáda vyfotit, což ovce nechtěly a obrátily se čelem vzad na panický útěk. Ovčáci mi vynadali, omluvil jsem se, nebudu se už nikdy s ovcema fotit - ani kdyby to mělo být na titul! A z novinek do třetice: samozřejmě malé domácí zmrzlinky v Napoli. Koupil jsem jich několik krabic,, výprava si opravdu užila všech druhů. A jinak to byla klasika - jeskyně Milatos, moje tajná zátoka, tzatziki svačinka ve Fourni, terénní vložka, adrenalínovka ke kostelíčku, "poslech" elektrického proudu v hejnu větrných elektráren, oběd nahoře v horách u Kostase a všech dalších deset zastávek… Skončili jsme tradičně v Agios Nikolaos, kde jsme ještě zkusili navštívit místa, která neznáme a pak už jsme výpravě dali rozchod a sami padli do křesílek cukrárničky, dali si moccacino a koukali na můj oblíbený přístav. Ovšem ani to ještě nebyl konec. Kdo měl sílu, dostal večer hodinovou pauzu na sprchu a pak jsem využil toho, že máme džípy a vyrazili jsme nahoru na Mochos na ty úžasný šneky v šafránové omáčce se smaženými bramborami se strouhaným sýrem. Myslím, že se olizovali všichni.