|
Po první desítce
Poručili větru dešti
v Moskvě nebo Budapešti,
přišlo jim to tuze draze,
hezky bylo jenom v Praze.
|
|
Když kráčíš sám
snad úzkou polní stezkou,
když zhroutil se ti celičký tvůj svět,
zkus utrhnout si třeba kopretinu hezkou,
a k tomu kvítku něžně přivonět.
Byť smysl žití sebral krutý pád,
vdechni tu vůni rozkvetlého léta,
že přijde čas, to bude se ti zdát,
kdy láska a slunce nový život splétá.
|
|
Jak Jeníček s Mařenkou v hlubokém lese,
se teď tvá duše tou temnotou nese,
houští a trny rozdírají šaty,
a krvavé šrámy nevadí,
když kolem smích a radost dovádí,
ty máš chuť vylézt na strom košatý.
Zatoužíš spatřit tam někde v dáli,
za lesy, kopci, tam jistě je,
ten maličký plamínek co v srdci pálí,
tu maličkou jiskérku naděje.
Seskoč pak oběma nohama na zem
a učiň ten první a rozhodný krok,
než jiskérka změní se v obrovský plamen
potrvá dlouho.
Snad celý rok.
|
|
Smaž třeba celý telefonní seznam,
roztrhej fotky, a spal i dopisy,
však její obraz co nosíš v paměti,
ten ti z ní nikdy, nikdy nezmizí.
|
|
Opustila mě láska moje,
jediná láska, veliká,
byla to chyba, že vzdal jsem to bez boje,
a život, život mi už nic neříká.
Oči jsou slepé potoky slzí
a myšlenky vrací se pořád k ní,
ten její pohled, ty její oči,
a stále mi v uších její smích zní.
|
|
|